TAURUS: však neříkám, že to bylo na závodících, chyba byla na naší straně

TAURUS: bylo to fakt dobrý i díky tomu, že jsme tam měli dobrou sestavu, nikdo tam nebyl chcíplej, všichni se do toho aktivně zapojovali. Lidi většinou dostávali odpovídající odezvu, pokud někdo přišel se skepsí, že to zase nedá, tak jsme ho povzbuzovali, že to zlomí - pak bylo skvělý sledovat, když se jim to povedlo. Když někdo přišel úplně zmatenej, pokusili jsme se mu co nejvíc poradit a když někdo přišel s nataženou držkou, tak jsme si z něj dělali více méně srandu - někdo to pochopil a otočil, někdo ne a to už je jejich boj. Ale těch nepříjemných lidí bylo z celé tisícovky asi jen 10, takže pohoda. A zajímavý, že držkovali výhradně chlapi - holky ani nepíply - žádná, hezky angličákovaly a velmi často i poctivěji, než většina chlapů :) o to víc mi bylo líto, že ten oštěp moc nedávaly - když se nějaká trefila, sklidila opravdový aplaus :)

Celkově bylo naším cílem závodící povzbudit a pobavit, když už museli jít na trest a mám pocit, že většina to tak brala...při odchodu mávali, loučili se, někteří i děkovali.

jestli jsem trénoval? jo, po závodě jsem si dvakrát hodil - jinak nebyl čas, měl jsem dost starostí s tím, aby bylo čím házet a nebyly fronty - což nebyly. Když jsme v pátek večer přijeli, někdo trénoval na těch kulatých balíkách slámy u parkoviště - prý to byli Slováci včetně Žišky - což byla asi pravda, protože přiběhl a suverénně se trefil.

a ještě jedno zajímavý zjištění: dost lidí z elitní vlny angličáky flákalo, vymlouvali se, že to nejde trefit...tak na co si tu elitní vlnu připlácí??

Napadlo mě, že by se mohly někomu hodit dojmy k Super Spartanovi od holky (168cm, 53kg, na hrazdě udělám jediný shyb a to jen když jsem ve formě :D). Nebudu popisovat trať a překážky, jelikož to už tu je. Byl to můj úplně první "závod" tohohle typu a když jsem viděla na startu všechny nařezané borce, dost jsem se bála :). Trochu běhám, půlmaraton zvládnu pod 2hodiny, ale zase nemám příliš síly v rukou (snažila jsem se to v posledních cca 7týdnech dohnat funkčními tréninky s kettlebellem, cvičení na prolejzačkách v parku, cvičení s vl.vahou). Přišlo mi, že to na Spartanu víc než o "syrové síle" bylo o vytrvalosti. Cíl byl si to užít, takže jsem si po cestě stihla i natrhat kytky do vlasů (nahoře byla krásná panoramata :) a v cíli jsem byla za 2h46min, tedy zhruba v půlce ze všech účastníků (v té horší :), 38.mezi ženskýma, nohy bolí, ale rezervy ještě byly. V příštím roce chci určitě zkusit trifectu a po sobotním zážitku bych za sebe určitě doporučovala trénovat trailový běh, kopce - přišlo mi, že v těch lidem docházelo nejvíc sil.

Dobrovolníci byli skvělí, v jednu chvíli se ke mně dokonce přidali nějací turisti a šli kousek se mnou, aby povzbudili, což moc pomohlo.

jo a ještě nevyžádaná reklama - koupila jsem si na závod Adidas Kanadia, nestihla jsem je ani prošlápnout, přesto se mnou celou trať zvládly, držely skvěle a chodidla nebolela :)

TAURUS: Napíšu, ale nevím, jak moc vypovídající to bude - byl to můj první běh podobného typu a běhám spíš málo a krátké vzdálenosti (1-3 km), tohle jsem si chtěl zkusit.

Hodně jsem ocenil způsob startu - startoval jeden závodník každých 20 sekund. Běžel jsem dost na začátku, takže jsem nečekal na víc než jednoho člověka u žádné překážky.
Terén byl docela drsný, bylo to na motokrosovém závodišti a rovinku jsem tam moc nepotkal.

Co se týká překážek:
Hned na začátku byl deadlift sudu s pivem, odhadem 25kg. Pak proskok ohněm, dvě překážky, které jsem nepochopil (dřevěná zídka vysoká tak 170 cm a jakási koza, která šla přeskočit rovnou v běhu).
Pak přišlo brodění se vodou s bahnem, průlez podzemním tunelem (spousta bahna), plazení pod drátěnou sítí a tučnáčí skluz (na skluz tam nebyla plachta, ale klouzalo se po jílovitém svahu, ve kterém byla spousta drobných kamínků, takže dost lidí si už tady orvalo dlaně, lokty a kolena).
Hned za skluzem a kopečkem byl šplh po síti, nošení dvou pneumatik (lehká váha, ale obíhalo se s nimi kolečko celkem do krpálu), prorážení cesty mezi visícími pneumatikami (další pneumatiky byly rozházené na zemi pod visícími)
Kus dál přelézání po dvou lanech (jedno na stoupnutí, druhé asi dva metry výš na držení), další variace na dvě lana (ale tentokrát to vrchní bylo tak prověšené, že uprostřed bylo tak půlmetr nad spodním) a hod oštěpem (ten mě zklamal - házelo se tak na pět metrů a cíl byl takový ten veliký balík sena, co jsou všude na polích; já jak trotl cvičil házení oštěpem, abych se na osm metrů trefil do metrového cíle...). Mezi tím vším krpály, ve kterých jsem si blahořečil, že to neběžím ve starých ošlapaných teniskách, ale v něčem, co i mokré drží na zemi.
Pak už se mi to nějak trochu slévá, protože většina překážek (krom tahání svazku pneumatik na laně a přelézání nějaké další dřevěné zídky) už obsahovala bahno - korytem potoka, bahnitým příkopem (asi po třicátém metru jsem měl fakt dost, zapadal jsem místy nad kolena do bahna při každém kroku a nohy jsem musel doslova vypáčit). Tady mi bahno víceméně sebralo bandáže z kohezivního pružňáku, kterým jsem měl pro ochranu oblepená kolena. Když jsem pak potřeboval o kus dál lézt po čtyřech, rozdrbal jsem si kolena o kamínky, ostříci a podobné veselosti.
Dál tam bylo podlézání sítě (asi pět metrů, pod ní opět bahno), skok do rybníka a plavání několik metrů kolem bójky a zpět, překonávání potoka opět na dvou lanech, několik kopečků dolů a nahoru, kopeček, který se musel vylézt za pomoci rukou, proběhnutí chodbou s balíky sena naházenými na podlaze a nakonec šplh na laně. Za tu dobu, co jsem se pokoušel šplhat a pak dělal angličáky, dala šplh odhadem 1/2 lidí, která to zkusila, protože lano bylo slizké blátem a uzly hodně daleko od sebe.
Nakonec ještě několik kopečků, jeden vražedný kopeček a cíl.

Suma sumárum: bavil jsem se, zorganizované mi to přišlo dobře (akorát nevím, kde byl bagcheck, pokud tam byl), a když to uběhnu já, tak každý. Nejsem tak rozlámaný, jak bych čekal, akorát kolena a zčásti i lokty mám posekané od svinstva v bahně. Příště asi zkusím buď neoprenové návleky, nebo něco na styl kineziotape.

BUTTERFLY: hele tak jsme se možná viděli... já teda oštěp poprvý dal, měl jsem hroznou radost. Jinak nás na oštěpech otrávila jedna ženská, která hrozně buzerovala, že každej si musí dát 30 burpees sám. Na ostatních překážkách nám v Liberci i na Klínovci všichni říkaj, že v družstvu může někdo dělat burpees za tebe... tady ta měla hrozný kecy :)

TAURUS: Zazitkama - napr. bezis po hrebenu hor po kamenech...a psychoanalyticky - co vse prakticky netrenovanej clovek dokaze pokud chce.

Takže Klínovec Super. Po třech Sprintech už mi to přišlo jako nuda, tak jsem šel na Super. Nenudil jsem se. Předpovědi byly 7°C, nakonec bylo asi 9°C a vítr, takže vyloženě spartanský počasí. Jel jsem z Prahy na otočku, což při 1,5h cesty ještě šlo. Od začátku bylo vidět, že je to komornější akce, účastníků kolem 1000, diváků poskrovnu. Začínalo se na Klínovci dole u pokladen. Registrace byla prázdná, doprovodný program jsem nějak nezavnímal. Vzal jsem dlouhý legíny, tílko, triko, tílko a nakonec jsem si nechal ještě tenkou fleesku. Na začátku nám někdo sdělil, že je dráha dlouhá 17 km, čímž nás dost vyděsil. Naštěstí jsme pak potkali doběhnuvšího Petera Zišku, který říkal, že je to 14 km, což už znělo líp. Prý byl děsně náročný ostnáč, což jsem bral s rezervou, to Peter říkal už v Liberci a bylo to v pohodě. Jo a doběhnul zase první, za 1:20.
V 11h jsme vyrazili. Přímo nahoru sjezdovkou, na začátku to byla modrá, potom bud červená, nebo černá, z těch map to nepoznám. Každopádně převýšení zhruba 1200 m. Po cestě akorát přeskočení slámy a proběhnutí polem pneumatik. Víceméně všichni šli, to se nedalo, to běžel asi jenom Peter. Po cestě ještě horolezecká stěna. Nahoře to dost fučelo. Tam jsme se hned obrátili a vyrazili novou sjezdovkou dolů. Bylo tam tuším tahání pytle s pískem na laně do výšky. Kousek pod tím bylo ručkování a kousek za ním hod oštěpem. Trochu překvapivě, ty bývají spíš ke konci. Trénink se vyplatil - hodil jsem oštěp!! Paráda. Pak seběh až do údolí. Zase teda nějakých 1200 m dolů. Tou dobou mě začaly bolet kolena, ty dlouhý seběhy po kamenitým poli nejsou nic moc. Dole bylo nesení kýblu se štěrkem, pak byl náběh do potoka, prolezení skruží, kterou potok tekl pod mostem, a horskou bystřinou asi 500 m proti proudu. Podařilo se mi udržet suchý boty. Pak následoval další výběh, po cestě cargo sít, brutální stoupák a uprostřed něj nošení pytlu s pískem, no po rovince to nebylo. Tam už mi kolena začala vypovídat. Pak byl běh asfaltkou nahoru na kopec, po cestě přeskočení zdi. To už začalo bejt dost náročný a kolena už mi ani moc nedovolovaly běžet, takže z kopce dolů jsem se ploužil. Po cestě bylo tažení kolejnice, o kus dál převracení pneumatik, přeběh přes kopec klád, podlejzání mostu s potokem. To už jsem byl na tom dost bledě, naštěstí následoval úsek vzhůru lesem, což kolena snášela lépe. Už tam nikdo neběžel, ani nemluvil, všichni byli dost grogy :) Za lesem už jsme slyšeli moderátora a přišlo závěrečné peklo.
Lezení ostnáčem bylo opravdu hodně náročný. Byla to kombinace Monínce a Liberce. Do kopce, šíleně rozrytý, nebyl tam žádný rovný úsek, jenom tůnky s bahnem a ledovou vodou mezi kopečkama, který se nedaly kvůli ostnáči přelízt. Nahoře do toho hasiči pilně pouštěli ledovou vodu. Takže zmrzlý kolena, ruce a do toho ostrý šutry. Fakt chutovka a navíc to bylo pěkně dlouhý. Ríkal jsem, že do kopce? No byl jsem fakt rád, když jsme to prolezli. Pak cesta dolů k cíli. Po cestě ještě dvě bahnitý díry s kopcema pro přelezení. První vodu se mi podařilo přeskočit, u druhý jsem krásně spadnul zpátky do vody, nohy už nesloužily. Jak byl ten zbytek? Sestimetrové lano s uzlama, tentokrát ne z vody, ale dávalo to tak 50 % lidí; ruce byly zmrzlý a síly nebyly. Já dal, už jsem měl nacvičeno. Potom skluzavka do vody, u který nás nabádali, abysme jeli fakt pomalu, pak jsme zjistili, že tam byly ten den asi dvě otevřený zlomeniny, když se někomu zamotala dole noha do konce plachy a tělo jelo dál. Tak jsme to dali dost opatrně. V úplném závěru byla šikmá stěna, suchá, takže v pohodě. Přeskočení symbolické hraničky dříví a cíl. Tentokrát jsem po doběhu cítil fakt slušnou úlevu. To má být asi to slavné "pochopíš až v cíli".
Tak doufám, že kolena nějak zregenerujou, ale je mi jasný, že letos Beast dávat nebudu, protože dalších 6-7 km bych na Klínovci dával jen velmi stěží. Na to budu muset natrénovat s kopce/do kopce.
čas brutální, něco přes tři hodiny.... ovšem tak jako tak výbornej zážitek.