TAURUS: Napíšu, ale nevím, jak moc vypovídající to bude - byl to můj první běh podobného typu a běhám spíš málo a krátké vzdálenosti (1-3 km), tohle jsem si chtěl zkusit.
Hodně jsem ocenil způsob startu - startoval jeden závodník každých 20 sekund. Běžel jsem dost na začátku, takže jsem nečekal na víc než jednoho člověka u žádné překážky.
Terén byl docela drsný, bylo to na motokrosovém závodišti a rovinku jsem tam moc nepotkal.
Co se týká překážek:
Hned na začátku byl deadlift sudu s pivem, odhadem 25kg. Pak proskok ohněm, dvě překážky, které jsem nepochopil (dřevěná zídka vysoká tak 170 cm a jakási koza, která šla přeskočit rovnou v běhu).
Pak přišlo brodění se vodou s bahnem, průlez podzemním tunelem (spousta bahna), plazení pod drátěnou sítí a tučnáčí skluz (na skluz tam nebyla plachta, ale klouzalo se po jílovitém svahu, ve kterém byla spousta drobných kamínků, takže dost lidí si už tady orvalo dlaně, lokty a kolena).
Hned za skluzem a kopečkem byl šplh po síti, nošení dvou pneumatik (lehká váha, ale obíhalo se s nimi kolečko celkem do krpálu), prorážení cesty mezi visícími pneumatikami (další pneumatiky byly rozházené na zemi pod visícími)
Kus dál přelézání po dvou lanech (jedno na stoupnutí, druhé asi dva metry výš na držení), další variace na dvě lana (ale tentokrát to vrchní bylo tak prověšené, že uprostřed bylo tak půlmetr nad spodním) a hod oštěpem (ten mě zklamal - házelo se tak na pět metrů a cíl byl takový ten veliký balík sena, co jsou všude na polích; já jak trotl cvičil házení oštěpem, abych se na osm metrů trefil do metrového cíle...). Mezi tím vším krpály, ve kterých jsem si blahořečil, že to neběžím ve starých ošlapaných teniskách, ale v něčem, co i mokré drží na zemi.
Pak už se mi to nějak trochu slévá, protože většina překážek (krom tahání svazku pneumatik na laně a přelézání nějaké další dřevěné zídky) už obsahovala bahno - korytem potoka, bahnitým příkopem (asi po třicátém metru jsem měl fakt dost, zapadal jsem místy nad kolena do bahna při každém kroku a nohy jsem musel doslova vypáčit). Tady mi bahno víceméně sebralo bandáže z kohezivního pružňáku, kterým jsem měl pro ochranu oblepená kolena. Když jsem pak potřeboval o kus dál lézt po čtyřech, rozdrbal jsem si kolena o kamínky, ostříci a podobné veselosti.
Dál tam bylo podlézání sítě (asi pět metrů, pod ní opět bahno), skok do rybníka a plavání několik metrů kolem bójky a zpět, překonávání potoka opět na dvou lanech, několik kopečků dolů a nahoru, kopeček, který se musel vylézt za pomoci rukou, proběhnutí chodbou s balíky sena naházenými na podlaze a nakonec šplh na laně. Za tu dobu, co jsem se pokoušel šplhat a pak dělal angličáky, dala šplh odhadem 1/2 lidí, která to zkusila, protože lano bylo slizké blátem a uzly hodně daleko od sebe.
Nakonec ještě několik kopečků, jeden vražedný kopeček a cíl.
Suma sumárum: bavil jsem se, zorganizované mi to přišlo dobře (akorát nevím, kde byl bagcheck, pokud tam byl), a když to uběhnu já, tak každý. Nejsem tak rozlámaný, jak bych čekal, akorát kolena a zčásti i lokty mám posekané od svinstva v bahně. Příště asi zkusím buď neoprenové návleky, nebo něco na styl kineziotape.