SANTAL: Přiznávám, že jsem se už dlouho takhle nezasmál :D Skvělý a moc vtipný příspěvek. Samozřejmě s úctou k starému pánovi ;)
Podle mého názoru student musí vidět účel toho, proč nějaký předmět studuje. Pokud ho nezná, bude jeho motivace nízká, neřku-li nulová. Na druhé straně i učitel by měl mít nějakou motivaci, účel proč někoho vzdělává, ať jde o peníze, ctižádost nebo jiné osobní důvody.
Třetí věc, která s tím trochu souvisí, je způsob jakým je výuka prováděna. Může mít snahu učitel i student, ale pokud to učitel nebude schopen vysvětlit tak aby to student dokázal chápat, narazí oba. Zde už nejde o ně samé, ale o to jak je vědomost předávána.
Asi největší problém, který jsem zaznamenal, (a byla to zajímavá zkušenost), že pohled učitele a studenta se dá přirovnat k hoře, kde na vrcholu stojí učitel a dole student. Učitelovou snahou je pomoci studentovi dostat se nahoru. Ale problém je, že shora ta cesta vypadá daleko snazší než z dola a současně se obvykle ten nahoře má tendenci mýlit v odhadu jak nízko je vlastně až tam dole.
Když jsem zjišťoval úroveň pohledu na věc nováčků, které jsem trénoval, připadal jsem si jako v Jiříkově vidění, co všechno řeší za nesmysly a jejich PATaMATOVSKÝ pohled na problematiku. Po chvíli zděšení, a zvažování jestli nebude lepší dát se rovnou na útěk nebo se nechat zavřít do blázince a setrvat tak v duševně zdravějším prostředí, jsem si uvědomil, že někdy jsou předměty které by studenti měli nastudovat naprosto mimo jejich realitu. A dokud nezasáhnou jejich realitu, jsou pro ně "neuchopitelné".
Vezměme si malé dítě zpravidla má přirozený zájem. O všechno. A podobně bylo i z hlediska psychiky testováno, že pokud se člověk rozhlédne kolem sebe po místnosti, po chvíli rozhlížení zjistí, že tam vlastně není nic o co by neprojevoval zájem. Je to zajímavý axiom, spousta lidí si ani neuvědomuje, že to tak je. :)