EDERA: To je jedno, jak to myslí, ale tohle není v její kompetenci. Ona může navrhnout, že něco by bylo lepší, ale nemůže tě do toho nutit a navíc ještě kritizovat tvůj styl výchovy. A usoudit z toho, že si chce nechat svůj stoleček, že je tvoje dítě rozmazlené osobně může, ale i kdyby skutečně bylo, tak jí do toho nic není. Přiznám se, že občas po mně zákazníci chtějí všelicos, nemusím s tím souhlasit, navrhnu variantu, ale rozhodnutí je na nich - já tam bydlet nebudu. A usoudit z toho, že je tvoje dítě rozmazlené osobně může, ale i kdyby skutečně bylo, tak jí do toho nic není. Taky mě to vytočilo. Navíc prostě jako architektka by měla vědět, že nejde vždy jen o praktičnost, ale taky o další věci. A jestli má někdo něco rád a má k tomu citový vztah/vzpomínky/cokoliv (prostě je na to zvyklý a líbí se mu to), tak to má u mě prioritu před praktičností a designem a respektovala bych to a zakomponovala do bytu, i kdyby to byl sádrový trpaslík.

EDERA: jistě, prostě zálež na úhlu pohledu ;-)

Hele a není ona ta architekta tak trochu kráva? S prominutím, protože mě ta její poznámka nadzvedla, jen co ji tady čtu. Navíc na tom, že si dítě vybere něco do svého pokojíčku nevidím nic rozmazleného, ani kdyby toho dítě za sebou nemělo tolik, jako Kebina.

ANNAWA: Tak úspěch je, že vůbec nějaké jídlo bylo, ne?:-)

Aby to nebylo až tak idilycké, tak jsem se aspoň chytla s architektkou, která nechtěla pochopit, že Kebina prostě opravdu ve svém pokoji MUSÍ mít jeden konkrétní stůl a žádný jiný nechce a že přes to nejede vlak. Ano, varianty, které architektka navrhla, byly lepší, ale její poznámka o tom, že ona sama má (stejně starou) dceru sice taky rozmazlenou, ale tohle by nedovolila, mě rozpálila do běla. Kebina se za poslední rok musela porvat s tolika věcma, že pokud se teď šprajcla, že bez zeleného stolečku Glasholm nemůže žít, tak to rozhodně nehodlám lámat přes koleno a přesvědčovat ji násilím.

A i puberťák se překonával - předstíral leknutí, když jsme včera přišli z posvícení s jednou namalovanou smrtkmotřičkou a jedním motýlem, pochválil jim dneska ty bambule, poznal na obrázcích Myšpulína i Bobíka... A ještě teď večer hlídal sestru, takže jsme mohli na hoďku na pivo. Paráda naprostá:-)

Kéž by to vždycky šlo jako tenhle víkend! Pravda teda - padlo kilo mouky, palačinky se dělaly třikrát za 48 hodin:-), ale holky pokaždé míchaly těsto, dneska obalovaly řízky, vše v družné shodě. V mezidobí malovaly obrázky jak na běžícím pásu, řádily na hřišti (dokázaly se dohodnout na střídání na houpačce!!!), vyráběly bambulky ze zbytků vlny... Kdybych měla na starosti jen tu svoji, tak jsem na konci víkendu totálně vyčerpaná (ona FURT mluví!). Takhle mám dobytou baterku.

INDIAN: Jenomže patchwork je prostě něco, kdy z něčeho vznikne něco úplně jiného. Nová kvalita, už to není jen o tom původním materiálu. A jakožto lingvistovi mi přijde, že tohle slovo je na to skutečně nejvýstižnější. Když napíšeš nevlastní, náhradní ap., je to jen něco, co nahradíš něčím jiným, něco z nouze, co jen tak zalátáš, když nemáš originál. Patchwork je vždycky originál, originál poskládaný z nesourodých kousků. Může se povést a nemusí, ale je svůj.

Karle, dělej něco: moje děti a tvoje děti bijou naše děti!!
:-D

A neni to uplne zbytecne, kdyz vsichni chapeme, o co jde? Ja bych se radsi vratila k diskuzi o tematu samotnem nez jeho pojmenovani :-/

INDIAN: myslím, že to moc řešíš. Ale klidně napiš, jak bys to nazval ty?