EDERA: ale mladší děti to taky někdy mají v tomto složité, ale u nich ty poruchy nejsou až tak častné..zas na druhou stranu tím, že je to neobvyklejší se to pak, když se něco skutečně děje, opět podceňuje. jednak potřebují dětského psychiatra (a teď je poměrně málo) a pak rodiče to kolikrát nechtějí vůbec připustit. myslím, že tady ty informace by se (stejně jako třeba finanční gramotnost) měly normálně předávat v rámci nějakého základního/středoškolského vzdělání. jenže psychiatrie to je v naší medicíně chvost zájmu (přitom taková duševní nemoc je kolikrát co do zhoršení kvality života srovnatelná kolikrát s cukrovkou i rakovinou apod.)

TAYLES: Vím. Mám sestřenici, které spustilo schizofrenii zmlácení na Národní třídě v jejích dvaceti.:-( Proto mě taky tak vytáčela Juniorova škola (naštěstí už bývalá), kde to skoro vypadalo, že do ležícího si ještě s gustem kopnou.

EDERA: proto jsem chtěla podotknout, že se vyplatí věnovat zvýšenou pozornost tomu psychickému stavu dospívajících celkově (což je někdy náročné, protože člověk nemusí dlouho odlišit, kdy je to "puberta, klackovitost, divnej patron" a kdy se něco podělalo). co pracujeme s lidmi se schizofrenií, tak tam jich hrozně moc onemocnělo v tom rozmezí 15 - 25. schizofrenie tedy může propuknout v jakémkoli věku..ale právě ty hormonální změny + stres + nějaké dispozice, když se smíchají, tak je to hodně špatný koktejl. to teda nesouvisí s tvým případem konkrétně (ale se stresem všeobecně..takže šikana, vysoké nároky ve škole apod.) chce to obezřetnost. hodně lidí se právě taky sesypalo na vysoké škole nebo v tom rozmezí maturita/přijímačky/ změna prostředí

ale to už sem až tak nepatří. ale myslím, že pro rodiče se celkem hodí nějaké základní informace ohledně toho psychického zdraví mít. protože nikdo jiný než okolí, které si něčeho všimne, tomu člověku nepomůže.

TAYLES: Neunikla jsem ani tomu druhému případu - Juniorovi bylo čerstvých patnáct a v ten den si zrovna vyzdvihl občanku. Ale (zatím) teda taky vypadá poměrně příčetně. Teda - nevypadá o nic hůř než předtím. Trochu divnej byl tak jako tak:-)

EDERA: tak ono ty věkové hranice jsou vždy orientační, takže když se řekne "okolo 12"..tak to pro někoho může být dřív a pro někoho o dvacet let později a pro někoho třeba nikdy. ale všeobecně to asi neobvyklé je. já osobně považuji úmrtí v rodině úplně všeobecně víc zatěžující třeba pro 16 letého než pro 4 letého. protože období dospívání je extrémně náročné a stresující i bez toho (v dospívání a rané dospělosti se taky dost často poprvé projevují např. některá závažná psychiatrická onemocnění). takže tak.

EDERA: no a pokud ta architektka není úplně cizí, tak to jo. to je asi trochu jiný styl komunikace

TAYLES: a se stolečkem souhlasím. myslím, že dítě by mělo mít svou místnost, kde si dělá (v rámci možností), jak je libo. podle mě všechny ty zákazy a připomínky jen ničí kreativitu. (takže jestli si chce čmárat po stěně, tak prosím, tak dostane maxi roli papíru přilepenou na zeď a bude si čmárat..nebo se třeba jedna stěna nechá volná právě na toto)..se stolečkem to samé. vkus je vkus (jediná věc je, že by se mělo dohlídnout, jestli si tam neničí záda apod.) jinak ale ty připomínky architekty taky nechápu - podle mě je drzá jak vopice :)

EDERA: teďka to bude trošku mimo téma a rozhodně to nemyslím špatně, ale tak pro informaci, která třeba mě osobně docela překvapila a zaskočila a vzpomněla jsem si u toho zrovna na vás. a to je to, že děti smrt (ani smrt v rodině) prostě nevnímají jako dospělí. pokud si pamatuju, tak tvé dceři je šest let (a čím to dítě je menší, tím víc je ten přístup odlišnější). něco k tomu je tady: http://www.umirani.cz/detail-clanek/zarmutek-a-truchleni-u-deti.html. ale naše psycholožka říkala dokonce, že děti nejsou schopny pochopit smrt jako absolutno se všemi následky až do cca 12 let (proto se taky často stává, že někomu jinému při hře způsobí nějaký vážná úraz apod.). psycholožka vychovává dvě adoptivní děti, kterým zemřela matka (6 letého kluka - tam mu to prý v tomto smyslu "nesecvaklo" vůbec, a o něco starší dceru, která to následně používala k "vydírání" při výchově). tak já jen, že se to ne vždy dá posuzovat stejnou optikou. všeobecně děti truchlí jinak než dospělí a smrt prožívají a chápou také jinak. (a tamten portál umírání.cz to má docela hezky sepsané). tím to nezlehčuji, mně osobně tento poznatek spíš ulevil (v tom, že se nějaký mrňous se smrtí nepere naprosto totožně a hluboce jako někdo, kdo naprosto chápe, co to znamená).

LURA: seš dobrá. já si byt se zakomponovaným trpaslíkem nedovedu představit. pořád by to pro mě byl hnus :)

EDERA: ale jo, beru to samozrejme i tak, ze architekt je tu i od toho, aby cloveka upipozornil ne neprakticnosti v laickych napadech, ale jsem asi precitlivela na kritiku vychovy bez znalosti hlubsich souvislosti.
Pokud jde o vybee nabytku detmi, me moji rodice nenechali mluvit v podstate do niceho a moje ci sestrina prani ohledne reseni bytu byla oslysena. Myslim, ze to byl jedenz duvodu, proc jsem to tam nemela rada.
Ja nechala M vybrat jeho psaci stul nekdy ve treti tride, kdy razantne odmitl ten, co mel driv, a on si toho desne vazil, dodneska o tom mluvi. Jasne, vede to pak k tomu, ze si do sveho pokoje mluvi i v jinych vecech, ale pro me je to tak ok.

ANNAWA: Tak ono přiznejme si, že stůl se skleněnou deskou a bez šuplíků není nejpraktičtější. A není obecně rozšířeným zvykem nechat šestileté děti, aby si rozhodovaly o tom, jak budou mít zařízený pokoj. Ale moji rodiče to tak praktikovali, takže mě by ani nenapadlo postupovat jinak. Architektka je dobrá a v podstatě to myslí dobře, akorát dneska prostě ustřelila. Do zítra holt namaluje něco jinýho.

EDERA: zpět je jeden, M se vrací vždycky takhle v neděli, aby s sebou nemusel tahat učení na pondělí (a taky asi chce na internet, neboť otec mu přístup odpírá), T pojede do školy od něj. Vlnu zájmu nechápu, asi si připadal osaměle, ale mohl si na víkend s nimi alespoň nakoupit - ne, fakt nehodnotím, co jim dává a jak je to zdravé, ale včera je vzal do číny (kde mají skoro všechno a) s masem a b) s glutamátem, přičemž M maso nejí a na glutamát reaguje bolestí hlavy. Takže? Starý dobrý smažák. A dneska si mohli udělat snídani, oběd se nějak nekonal, takže M přijel hladový jako vlk.

ANNAWA: A už jsou zpět? Cože se v otci náhle vzedmula ta vlna zájmu?:-O

EDERA: zjevně sis to vybrala i za mě, takový povedený víkend :-) U nás jsme na konec měli jen nastydlé a čím dál mrzutější batole, protože v pátek večer se otec chlapců rozhodl, že by je chtěl vidět a tak k němu v sobotu ráno vyrazili. Eh, kdybych mu cokoli takhle na poslední chvíli řekla já. Ostatní velké děti byly u druhého rodiče dle plánu.

LURA: Velmi pěkně a velmi výstižně shrnuto.:-)

ANNAWA: Jo, já taky každou větu vážím na laboratorních vahách. A stejně to pak vždycky buchne kvůli nějaké kravině:-O Posledně se to týkalo dárků k narozeninám, kdy na sebe narazil můj systém "méně, ale dostanete cenu útěchy, když má narozeniny ten druhý" a přítelův systém "oslavence je třeba dárky zahltit, ať to stojí, co to stojí".

A řekni mi - ty z vašich dětí, které jsou si věkově nejblíž, ovlivňují se nějak navzájem v dovednostech? Přebírají od sebe to lepší nebo to horší?