CHIMERA: jo, na to trochu spoléháme, že je erik ještě maličký a tím to půjde snáz

EDERA: tak to já nechci přítele od erika odhánět a nedat mu prostor, naopak, já doufám, že se třeba vyhnu tomu, že v současný době musím zastávat obě role - tedy tu výchovnou, zakazovací, autoritativní a i u tu víc mateřskou, ochrannou, láskyplnou a pečující a milující.

už teď jsme narazili na to, že mu přišlo, že se crcá s jídlem, tak jsem mu vysvětlila, že se cpe prostě hodně přes den, takže ne každou večeři prostě pěkně sní. vysvětlili jsme si to. na druhou stranu jsem fakt citlivá na to, když erika kritizuje (např. poslední dobou je takovej trochu rozcapenej, asi by bylo potřeba....), protože mám pak pocit, že kritizuje mě. a jistěže mi pak naskakuje ten argument, že já s ním nějak musím vyjít celý den, takže dělat dusno kvůli maličkostem se mi nechce.

trochu doufám, že se to právě změní tím, že společně budeme víc. snažím se ho teď zapojovat, třeba i na dálku se s ním radím, když byl erik nemocný, jsem ráda, že někoho takovho vedle sebe mám, kdo nezavírá před erikem oči a nedělá, že tam není. úžasně se mu věnuje, erik skáče do stropu, když ho vidí, tak doufám, že se to nějak vystříbří...

a díky moc za ten bod s jednotou, to je super...

SINSEMILLA: on je Erik ještě dost maličký, mohl by ho dobře akceptovat jako autoritu.
naše sestěhování proběhlo, když starší syn už vcházel do puberty, takže používat autoritu by tu moc nešlo. muž se musel smířit s tím, že ho vychovávat tím způsobem, jak to dělali u nich doma (forma příkaz, kterému se nesmělo oponovat) nebude moci. já s tím zásadně nesouhlasím a v pubertě už děcko zvykat na něco jiného nemůže.
nakonec zjistil, že ani na našeho společného syna (teď 15 měsíců) tento autoritativní systém nefunguje, tak je oba nechává dýchat a snaží se nevychovávat :-)

SINSEMILLA: Hmm, to je fakt těžká otázka a názory na ni se velmi různí. Mám třeba kamarádku, která zastává názor, že její děti jsou prostě její a přítel se do jejich výchovy nemá co plést. Já osobně se domnívám, že pokud někdo tráví s mými dětmi čas, musí mít možnost ovlivnit jejich chování. A je lhostejné, zda je to babička, učitelka nebo můj partner.
Podle mě je situace jednodušší, čím je dítě menší, protože s malými dětmi se výchovně řešej takové ty všude stejné základní problémy, děti nenesou ještě moc stop nějakého konkrétního rodinného výchovného přístupu a taky je nepravděpodobné, že by dítě samo sitauci zhoršovalo a přišlo s větou "Nemáš mi co poroučet, nejsi můj táta/moje máma!"
Na druhou stranu, pokud nový partner děti nemá, je tu celkem riziko, že bude mít na začátku zkreslené (naivní) představy o tom, co všechno a jak rychle se dá výchovou ovlivnit a bude mít tendence dávat hraběcí rady. Poněkud sklony k tou měl zpočátku třeba i můj přítel, a že ten měl z dětství osobní zkušenost, jaké to je vyrůstat v rodině s otčímem (který k nim navíc přibyl v jeho 15, tj. ve stejném věku jako byl můj syn), má stejně starou dceru, jako je ta moje, a má i praxi coby táborový vedoucí. Jenže mu chyběla ta ubíjející rutina, to, že má dítě na krku 24/7, týden za týdnem, rok za rokem, bez nároku na vystřídání, bez hlídací babičky, kdy jediné volno představuje tábor nebo škola v přírodě. Aktuální nastavení je, že na holky působíme výchovně oba a na obě stejně, puberťák je převážně v mé režii, přítel k němu přistupuje spíš jako k parťákovi a výchovně zasahuje, pokud mladý muž neplní své domácí povinnosti, případně se chová hnusně ke mně nebo k některé z holek.

A vyzdvihla bych dvě věci:
1) Je třeba být extrémně opatrný v jakékoliv kritice partnerova dítěte. I náznak je jak červený hadr na býka. Naše jediné tři spory za deset měsíců se všechny týkaly dětí.
2) Je třeba být extrémně jednotní. Přijde mi, jako kdyby děti vyloženě číhaly na jakýkoliv náš názorový nesoulad, který by v původní biologické rodině ani nezachytily, nebo přešly bez mrknutí oka.

u nás se nebude jednat o klasickou patchworkovou rodinu, přítel děti nemá, ale výhledově s novým partnerem řešíme sestěhování a chtěla jsem se zeptat, jak jste se potýkali s tím, že zákonitě nový partner bude dítě vychovávat, bude třeba i něco zakazovat, zároveň ale není otec. zajímá mě, jestli jste si v páru udělali nějaká pravidla, na co jste třeba narazili jako na problém - prostě jak to šlo. samozřejmě asi záleží dost na věku dítěte. erikovi jsou teď dva a kousek, nejpozději se chceme sestěhovat v listopadu, to mu bude přes dva a půl.

předem moc díky, za odpověď...

EDERA: Je to drsný, ale Tvoje děti mají jistotu sirotčího důchodu, nikdo se nemusí doprošovat alimentů. Na druhé straně, jr. se už nemůže třeba ve 20 ve 30 s tátou poradit, zeptat se. Ale na druhou stranu Ti nehrozí, jako některým matkám, které se o děti staraly, živily je, otec se zázračně objevil v dospívání a měl "pochopení" a děti přetáh na svou stranu. Z takvých týpků je mi blivno. Ty děti časem prozřou, ale v mezidobí si zadělají na problém třeba ve škole, naruší se vztah s mámou atd.

EDERA: podle mě si ty děti nějak v hlavě přesmyknou časové následnosti mají tím pádem za to, že jedinou překážkou jsou noví a nevinní partneři.

ANNAWA: To bude ono - dokud byla maminka s "taťkou Láďou", tak B. nic neřešila.

EDERA: je fakt, že tyhle naděje a iluze mohou být překvapivě silné.
Já jsem se také s přítelem seznámila x let poté, co jsem byla rozvedená a on taky, takže jsme měli čistý stůl a jeho expartnerka navíc stálého přítele, o kterém děti věděly, neb s nimi trávil docela dost času, i když úplně trvale s nimi nebydlel.
A přesto přese všechno jednou vypukla nějaká situace, během níž se mimo jiné ukázalo, že přítelovy děti, hlavně tedy dcera, chovají naději, že to všechno je jen dočasný stav. K němuž teda přispěla ona ex nepochopitelnou hláškou, že teď jsou sice s tatínkem od sebe, ale že třeba jednou zase.. , kterou v trochu pozměněné podobě chtěla validovat i od mého přítele. A když se po čase s onou známostí rozešla, chtěla po něm navíc, aby jí to pomohl nějak řešit a sdělit dětem, když oni jsou ti rodiče a tím pádem pořád tak trochu partneři, že.

EDERA: a jaká byla ta odpověď?..

No, jednou to asi přijít muselo: "A tati, proč máš rád Ederu a ne mojí mámu?"
Tatínek zvládl odpověď na jedna, ale mě to rozhodilo. A to přesto, že jsem v tom naprosto nevinně - dotyčný rodičovský pár se rozešel už před pár lety a ta malá v podstatě ani nemůže pamatovat dobu, kdy byli spolu. Mně jí bylo tak líto. Někdy si říkám, jestli na tom vlastně ty moje děti nejsou líp, že naprosto nemůžou podléhat iluzím a nadějím, že by se jejich rodiče zase někdy dali dohromady.

LURA: toš asi nemá smysl zacházet do podrobností, ale vidíš to špatně.
nebudu tu paní dotovat, pokud jí se nechce pracovat.
případné podrobnosti v poště (měla jsem pochopení, dokud byla na mateřské a rodičovské - ale teď už ne. mně taky nikdo žádné peníze nedá a muž mě neživí). chce-li můj ex živit tu paní, tak - a to je právem dané - přednost má vyživovací povinnost k nezletilým dětem. potom až zletilá a nijak zdravotně neomezená paní.
jestli chce sedět doma, tak ne na úkor jiných dětí z předchozích manželství.
každej se musí trochu starat. tak to v životě chodí. vzala si muže s dítětem z předchozího manželství.
divím se, že tobě to přijde divné - jakživo ti nikdo nic zadarmo nedal :)

CHIMERA: Já jsem to blbě napsala - to neměla být připomínka k tvému konkrétnímu případu - právě proto, že neznám souvislosti. Spíš jsem chtěla říct, že ani v obdobných dpříapdech nemusí jít použít "jednotný mustr".

EDERA: Nejsem si ale jistá, jestli do toho nemůžou šťourat i tak. Protože jestli spolu bydlíte, dá se to prokázat. A pokud by se žádalo o snížení výživného a jeho ex tomu chtěla zabránit, tak pokud o vašem vztahu ví, tak abys nakonec nepřišla i o ten důchod. Ale třeba jen straším a vidím to černěji, než jak to je. Tohle by spíš věděla Chimera.

CHIMERA: No ale pokud soud zohledňuje i možný příjem jeho nové ženy, bude stejně zohledňovat i to, že Edera peníze taky má a tudíž co by nemohl platit 3/4 platu, pokud přežijí? To je trochu nelogické. Mně tedy přijde i divné, co má nová žena tvého ex společného s jeho dítětem z jiného manželství. Upřímně pokud by se chtěla věnovat rodině a zůstat doma, netuším, kdo by ji mohl nutit jít pracovat kvůli tomu, že má její muž vyživovací povinnost, protože ona ji vůči tomu dítěti nemá, ale pouze vůči svým vlastním.

CHIMERA: Vadí mi to a řešíme to. A opravdu by se mi líbilo, kdyby to bylo hotové během tří měsíců. Jenže není. Finančně nás to naštěstí nelikviduje, ale fakt jen díky tomu, že je se mnou. Jinak už by byl opravdu doslova bezdomovec, protože ex holt podnikla všechny likvidační kroky, které mohla.

WERKA: najde, neboj... ostatní děti už jsou dospělé nebo téměř - 15, 18, 21 a 25 let. soud už to jednou řešil. není vhodné, aby na paní, které se pracovat nechce, doplácelo mužovo dítě z prvního manželství.
ono to má ještě jiné konotace - majetek z našeho manželství dostal všecek můj bývalý (byt, auto, zařízení) - důvod bych ti těžko vysvětlovala, ale radši jsem byla živá, než se domáhat majetku. odešla jsem z manželství kvůli týrání a zabít jsem se nechtěla nechat. časem jsem se zventila a teď už se mu dokážu postavit. nicméně to, co jsem za 12 let manželství nastřádala já (byt), zhltla exova nová žena. byt teď mají napůl... a moje dítě z toho bude mít prd. takže nezlob se na mě, ale ohledy nejsou na místě.
navíc ty 4 starší děti mají výživné od bývalého manžela této paní. žádná chudinka to není. navíc mají dvě hlídací babičky. práci sežene bez potíží (už před těhotenstvím s posledním dítětem měla pracovat - úřad jí nabídl několik míst, ale ona se tam ani nešla poptat a proto byla vyřazena z evidence). soud to zohlednil.