TANAIS: a co ona ted dela? Stale jeste studuje?

Chapu, ze Ti je zle, kdyz jim trem musis vysvetlovat zcela normalni vec a musis byt proti nim.

Technicka: proc kluci nesmej do kuchyne? Ze by kramovali supliky nebo co?

TANAIS: hele, že někdo nechápe tvoji dcerku, to je docela dobře možné.
ale ty jsi její matka, musíš ji chránit.
ať si přítelova 24letá dcera vychovává svoje děti a tvoje ať nechá žít.
vím, že je to těžké vůči lidem, co ostatní furt peskují, ale tvoje dcerka potřebuje životní prostor.
u nás to bylo zpočátku tak, že můj druhý muž (z domu vedený jak na vojenském cvičišti) pořád chtěl dávat do latě mého staršího syna... mně se to fakt nelíbilo a synovi taky ne, ačkoli si nestěžoval nahlas.
tak jsem řekla, že k mému dítěti se bude chovat tak, jak určím já.
oni to tihle peskovači nemyslí špatně, pořád se domnívají, jak dělají tomu dítěti dobře, ale je to peklo. musí se jim to zakázat.
podporuju tě zcela v tvém odboji, nedovol to šikanování.

Mám dotaz - manželova dcera z prvního manželství (24) má neustálou potřebu zasahovat do výchovy mých dětí. A teď nemluvím o tom, že si je vychovává vůči sobě, to je v pořádku, ale vadí mi, pokud mluví do věcí, které jsou obecné. Včera se například pokusila kontrolovat mojí dceru, jestli mi lže, nedovolila jsem to. Manžel zastává názor, že to je v pořádku, že je vychovává. Jsem normální, když mi to vadí a když si to nepřeju? V současné době se totiž chovám tak, že pokud mám pocit, že moje děti peskuje moc, tak jí to prostě řeknu a nepřemýšlím nad tím, jestli jí to říkám zrovna vhodným způsobem. Dneska peskovala mou dceru, že se chová špatně k bratrům, přitom je to v zásadě to jediné, v čem funguje skvěle. Byla to drobnost, vyjela na ní, já jsem jí řekla, že na ní nemá řvát, manžel na to reagoval, že se do toho nemám plést a já mu na to řekla, že se do toho budu plést vždycky. A máme tichou domácnost. Starší dcera to fakt s mou dcerkou neumí, sama to o sobě ví, v podstatě to s dcerou neumí ani manžel, nejblíž k ní mám já. Když jsem byla v nemocnici, říkala mi potom moje dcera, že na ní její sestra byla zlá. Vím, že nebyla opravdu zlá, ale nejspíš jí pořád peskovala a vychovávala, což je něco, co prostě já obtížně skousávám. Já si fakt v týhle rodině občas připadám jak E.T. Jsem fakt tak mimo?

ANNAWA: Jsem si na Tebe samozřejmě vzpomněla, že u vás to takhle taky funguje.

HANELA: moje babička, než zemřela, měla 16 vnoučat a asi 10 pravnoučat. Teď by bylo pravnoučat víc, ale babička už nežije :)

HANELA:
BALAENA: přítelovi rodiče mají pět dětí, holt jsou snaživé ;-)

HANELA: moje babička měla z 6 dětí jen 11 vnoučat, ale pravnoučat bylo, když zemřela, už 19, a od té doby jich ještě pár přibylo

ANNAWA: :))))
ale ne vždy. Sousedka má děti 4 a vnuků "jen" 6, holt se děti nepomaminly

HANELA: to musíš začít větším počtem dětí a pak už to jde samo ;-)

ANNAWA: to je taky hezké. Sice už je jedno jestli 17 nebo 19, ale je to opravdu moc fajn!!!!
Ostatně neznám nikoho, kdo by měl tolik vnoučat :)))

EDERA: a já asi budu kreslit, máme v plánu s tou kámoškou, taky se dala do kreslení, jet nakoupit do výtvarných potřeb, tak myslím, že se neudržím to nevyzkoušet...

SINSEMILLA: To zní velmi pohodově. Skoro závidím. Užijte si to.

SINSEMILLA: A co tam máte v plánu dělat?

EDERA: no ta už v plánuje, jsou koupený letenky, jedeme do anglie...

SINSEMILLA: Zas jestli plánujete sestěhování třeba až na podzim, tak to můžete vzít postupnými kroky - třeba začít společnou dovolenou.

EDERA: jasně, i mě občas štve, že mu ještě nějaký věci nevysvětlím, třeba co se týče času a jak dlouho věci trvají... myslím, že je ale dobrý to, že on sám děti chce, je už na to takový nastavený, že je to něco pro něj, vidí na tom spoustu pozitiv a tak.. ale každodennost je jiná, to je fakt

SINSEMILLA: Na druhou stranu - maličké dítě vyžaduje více práce, péče a pozornosti a pro člověka, který děti nemá a není zvyklý s nimi žít, to může být dost nepříjemné překvapení, kolik vlastně a jak moc se mu musí v každodenním životě přizpůsobovat. Pětiletému dítěti už třeba vysvětlím, že dokud v sobotu ráno neotevřeme dveře od ložnice, tak k nám nesmí a musí se zabavit samo s hračkama/knížkama v dětském pokoji. Dvouletému bude vysvětlování šumák.

CHIMERA: jo, na to trochu spoléháme, že je erik ještě maličký a tím to půjde snáz

EDERA: tak to já nechci přítele od erika odhánět a nedat mu prostor, naopak, já doufám, že se třeba vyhnu tomu, že v současný době musím zastávat obě role - tedy tu výchovnou, zakazovací, autoritativní a i u tu víc mateřskou, ochrannou, láskyplnou a pečující a milující.

už teď jsme narazili na to, že mu přišlo, že se crcá s jídlem, tak jsem mu vysvětlila, že se cpe prostě hodně přes den, takže ne každou večeři prostě pěkně sní. vysvětlili jsme si to. na druhou stranu jsem fakt citlivá na to, když erika kritizuje (např. poslední dobou je takovej trochu rozcapenej, asi by bylo potřeba....), protože mám pak pocit, že kritizuje mě. a jistěže mi pak naskakuje ten argument, že já s ním nějak musím vyjít celý den, takže dělat dusno kvůli maličkostem se mi nechce.

trochu doufám, že se to právě změní tím, že společně budeme víc. snažím se ho teď zapojovat, třeba i na dálku se s ním radím, když byl erik nemocný, jsem ráda, že někoho takovho vedle sebe mám, kdo nezavírá před erikem oči a nedělá, že tam není. úžasně se mu věnuje, erik skáče do stropu, když ho vidí, tak doufám, že se to nějak vystříbří...

a díky moc za ten bod s jednotou, to je super...