Mám dotaz - manželova dcera z prvního manželství (24) má neustálou potřebu zasahovat do výchovy mých dětí. A teď nemluvím o tom, že si je vychovává vůči sobě, to je v pořádku, ale vadí mi, pokud mluví do věcí, které jsou obecné. Včera se například pokusila kontrolovat mojí dceru, jestli mi lže, nedovolila jsem to. Manžel zastává názor, že to je v pořádku, že je vychovává. Jsem normální, když mi to vadí a když si to nepřeju? V současné době se totiž chovám tak, že pokud mám pocit, že moje děti peskuje moc, tak jí to prostě řeknu a nepřemýšlím nad tím, jestli jí to říkám zrovna vhodným způsobem. Dneska peskovala mou dceru, že se chová špatně k bratrům, přitom je to v zásadě to jediné, v čem funguje skvěle. Byla to drobnost, vyjela na ní, já jsem jí řekla, že na ní nemá řvát, manžel na to reagoval, že se do toho nemám plést a já mu na to řekla, že se do toho budu plést vždycky. A máme tichou domácnost. Starší dcera to fakt s mou dcerkou neumí, sama to o sobě ví, v podstatě to s dcerou neumí ani manžel, nejblíž k ní mám já. Když jsem byla v nemocnici, říkala mi potom moje dcera, že na ní její sestra byla zlá. Vím, že nebyla opravdu zlá, ale nejspíš jí pořád peskovala a vychovávala, což je něco, co prostě já obtížně skousávám. Já si fakt v týhle rodině občas připadám jak E.T. Jsem fakt tak mimo?