Já zastávám názor, že má-li někdo s mými dětmi být a vyjít s nimi, musí mít šanci ovlivnit jejich chování a tedy je vlastně i "vychovávat". A lhostejno, jestli je to babička, partner nebo učitelka. Je fakt, že nikdo z nich nedělá nic, co by mi bylo proti mysli, a všichni se drží pozice, že pokud jsem přítomna taky, má moje slovo přednost. Přítel dokonce v takovou chvíli prakticky nezasahuje, s výjimkou situací, kdy se třeba puberťák chová hnusně vůči mně.
Pokud jde o popsanou situaci, tak starší sestře bych rozhodně zatrhla zasahovat, pokud jsem u toho já. Když spolu jsou samy, tak ať si poraděj, jak uměj (pokud to teda bude v rámci normálu). A rozhodně bych ji teda nenechala určovat pravidla domu, kde jsem paní. Může zakázat, aby děti nechodily do jejího pokoje, ale do společných prostor jí nic není.