a samozřejmě že jsem na ní naštvaná, že mi vadí, že se nemůžu ozvat, aniž by to nebylo chápáno jako útok, že jsem pořád sama proti třem v tomhle ohledu (tedy já proti mému manželovi, tchýni a dceři) a že mě mrzí, že se můj muž nepostaví na mou stranu a že se mě v tomto ohledu nikdy nezastal
určitě to taky vnímám přecitlivěle

LURA: prostě se starší sestra urazila, protože jsem jí vyšachovala z řešení problému. A naprosto si neuvědomuje, že mě postavila do situace, kdy jsem ani nemohla udělat nic jiného. Prostě chtěla za každou cenu dokázat, že ona má pravdu, že ona jedná správně a že ona vynadala mé dceři oprávněně. Dcerka mi nakonec řekla pravdu - vyšla ven ze zahrady a doprovodila malou sousedku, která bydlí naproti v domě, aniž by se zeptala, zda může ze zahrady ven a kam už normálně sama chodí, pokud se se mnou dohodne. Měla se zeptat, ale od starší sestry dostala vypeskováno, za což bych já jí nepeskovala, protože vím, proč to dcerka chtěla udělat, že chtěla pomoct mladší sousedce. Starší sestra má prostě názory, že něco moje dcera dělat nemá a pokud jí nedám za pravdu a jednám proti jejímu jednání, urazí se.

LURA: no, asi kdyby to řekla nějak jinak, ale dcerka za mnou přišla a řekla, že mi chce něco říct o samotě a její starší sestra prohlásila, že u toho chce být taky, aby mi moje dcerka nelhala, protože když u toho nebude, tak mi moje dcerka bude určitě lhát. A když jsem řekla v klidu své dcerce, že mi to může říct, tak její sestra prohlásila, že takhle se pravdu nedozvím a odešla. Já nemůžu přece rovnou svou mladší dceru podezírat z toho, že mi bude lhát dopředu, v tomhle okamžiku jsem přeci nemohla udělat to, co vyžadovala starší sestra, protože by to moje malá dcerka mohla chápat tak, že jí dopředu nevěřím.

TANAIS: Tak mě třeba nepřijde špatné, když nechce, aby ti dcera lhala. Ale jak říkám, musí přes to všechno respektovat tebe.

ORIKA: a to je právě ten kámen úrazu - můj muž si myslí, že je to v pořádku a příklady, které jsem mu uváděla, si vůbec neuvědomuje, on to nevnímá, on do jejich sporů nezasahuje, bohužel však do mých se svojí starší dcerou ano (což je při nejmenším podle mě trochu nespravedlivé). Ovšem jak mu tohle vysvětlit, to fakt nevím.

To je složitý. Moje sestra si myslí, že na mě žárlí a neustále si potřebuje budovat nějaký "postavení". Ona je prostě taková. Má celkově trochu problém s chováním vůči jiným lidem, je hodně panovačná a bohužel si neuvědomuje, že to v jejím věku nepůsobí zrovna dobře. Ona to nemyslí zle. Je velmi pracovitá a docela dost citlivá, akorát je prostě utvrzená v tom, že její chování je správné. A já nejsem její otec, tak proč by mě poslouchala.

ORIKA: já jsem s ní mluvila. Nerespektuje to.

Jsem teď absolvovala scénku v Ikee. Byla jsem tam s holkama sama a cíl byl vybrat pro ně povlečení, případně ještě i koberec. A že je ten MDD, tak jsem jim ještě i povolila nového plyšáka a podmínila jsem to tím, že to je plyšák do jejich nového pokoje, takže i A. si ho nechá u nás. Podmínila jsem to tak mj. i s ohledem na maminku, protože vím, že i takhle mají doma plyšáků jak naseto a že by nemusela být odvázaná z příšerné plyšové mrkve, kterou A. zvolila. Načež A. vystřihla slzavé údolí, že se bez mrkve doma neobejde, že se jí po ní bude hrozně stýskat etc. Nakonec se mi povedlo vyjednat kompromis - zítra si vezme mrkev s sebou domů, aby tu krásu nesmírnou mámě předvedla, a příště dorazí i s mrkví, která pak zůstane u nás. Následovala už jen trucovitá scéna, když Kebina projevila přání mít mrkev taky. Protože to je opičení a opičení A. nesnáší (že její nejnovější plyšový pes se jmenuje Smiderson a vypadá prakticky stejně jako Kebinin letitý Smiders, je totiž naprostá náhoda:-). Naštěstí Kebina nakonec zvolila králíka, takže v našich řadách zas zavládla harmonie.

ANNAWA: to bys ji musela znat. Ona je trochu komplikovana..

Jinak myslim, ze kdyz u toho nejsem, je to tak nejak v ramci mezi. Problem je, ze muj muz vubec tyhle situace nevnima. Kdyz jsem se ho ptala, jestli si nevybavuje dcerino prohlaseni o tom, co deti nebudou delat, kdyz je u nas ona, vubec si na to nevzpomnel.

Ja to mám tak, zeje v poradku, pokud si lidé urcuji pravidla s mymi detmi vuci sobe, moje deti se musi chovat podle pravidel druhych, pokud jsou na navsteve, pokud je nekdo hlida, ve skolce, ve skole atd, samozrejme.

Měli jsme teď dvouhodinový rozhovor, no, spíš hádku o tom, jestli je to v pořádku nebo ne. Snažila jsem se mu vysvětlit, že i kdyby to bylo v pořádku, že už jenom proto, že si to já nepřeju, se to prostě nemá dít. Snažila jsem se mu vysvětlit, že nejsou v pořádku formulace typu "když jsem tady u vás já, tak tvoje děti nebudou dělat to a to", což občas starší dcera skutečně říká, když má u nás na návštěvě pocit, že by moje děti neměly v její přítomnosti dělat nějaké věci, jako například chodit do kuchyně, že není její věcí, jestli mně dcera lže nebo ne atd.

Moc to nechápe, má pocit, že protože je to jejich starší sestra, má právo zasahovat do takových věcí. Ale sama nemá vlastní děti a nemá tudíž ani odhad, co děti snesou... zkrátka já bych si tohle nedovolila k dětem svých sester, například. Můj muž totiž říká, že my dva nejsme důslední, což má pravdu, ale myslím, že považuje za dobré, že je "důsledný" aspoň někdo. Akorát že ona je důslednost a důslednost, že ano...

Nakonec hádka skončila tím, že jsem mu řekla, že já se za dceřiny výchovné metody nikdy nepostavím, že vždy budu na straně svých dětí a že tudíž nebudu podporovat v tomto ohledu její autoritu, naopak.

Řekl, že se pokusí dceři vysvětlit, že teda nemá naše děti vychovávat, protože to nemá cenu.
Aspoň tak, i když bych si vážně moc přála, aby chápal, že to není správný a že je to destruktivní. Je mi z toho tak nějak na nic.

TANAIS: hele, že někdo nechápe tvoji dcerku, to je docela dobře možné.
ale ty jsi její matka, musíš ji chránit.
ať si přítelova 24letá dcera vychovává svoje děti a tvoje ať nechá žít.
vím, že je to těžké vůči lidem, co ostatní furt peskují, ale tvoje dcerka potřebuje životní prostor.
u nás to bylo zpočátku tak, že můj druhý muž (z domu vedený jak na vojenském cvičišti) pořád chtěl dávat do latě mého staršího syna... mně se to fakt nelíbilo a synovi taky ne, ačkoli si nestěžoval nahlas.
tak jsem řekla, že k mému dítěti se bude chovat tak, jak určím já.
oni to tihle peskovači nemyslí špatně, pořád se domnívají, jak dělají tomu dítěti dobře, ale je to peklo. musí se jim to zakázat.
podporuju tě zcela v tvém odboji, nedovol to šikanování.