To je složitý. Moje sestra si myslí, že na mě žárlí a neustále si potřebuje budovat nějaký "postavení". Ona je prostě taková. Má celkově trochu problém s chováním vůči jiným lidem, je hodně panovačná a bohužel si neuvědomuje, že to v jejím věku nepůsobí zrovna dobře. Ona to nemyslí zle. Je velmi pracovitá a docela dost citlivá, akorát je prostě utvrzená v tom, že její chování je správné. A já nejsem její otec, tak proč by mě poslouchala.

ORIKA: já jsem s ní mluvila. Nerespektuje to.

Jsem teď absolvovala scénku v Ikee. Byla jsem tam s holkama sama a cíl byl vybrat pro ně povlečení, případně ještě i koberec. A že je ten MDD, tak jsem jim ještě i povolila nového plyšáka a podmínila jsem to tím, že to je plyšák do jejich nového pokoje, takže i A. si ho nechá u nás. Podmínila jsem to tak mj. i s ohledem na maminku, protože vím, že i takhle mají doma plyšáků jak naseto a že by nemusela být odvázaná z příšerné plyšové mrkve, kterou A. zvolila. Načež A. vystřihla slzavé údolí, že se bez mrkve doma neobejde, že se jí po ní bude hrozně stýskat etc. Nakonec se mi povedlo vyjednat kompromis - zítra si vezme mrkev s sebou domů, aby tu krásu nesmírnou mámě předvedla, a příště dorazí i s mrkví, která pak zůstane u nás. Následovala už jen trucovitá scéna, když Kebina projevila přání mít mrkev taky. Protože to je opičení a opičení A. nesnáší (že její nejnovější plyšový pes se jmenuje Smiderson a vypadá prakticky stejně jako Kebinin letitý Smiders, je totiž naprostá náhoda:-). Naštěstí Kebina nakonec zvolila králíka, takže v našich řadách zas zavládla harmonie.

ANNAWA: to bys ji musela znat. Ona je trochu komplikovana..

Jinak myslim, ze kdyz u toho nejsem, je to tak nejak v ramci mezi. Problem je, ze muj muz vubec tyhle situace nevnima. Kdyz jsem se ho ptala, jestli si nevybavuje dcerino prohlaseni o tom, co deti nebudou delat, kdyz je u nas ona, vubec si na to nevzpomnel.

Ja to mám tak, zeje v poradku, pokud si lidé urcuji pravidla s mymi detmi vuci sobe, moje deti se musi chovat podle pravidel druhych, pokud jsou na navsteve, pokud je nekdo hlida, ve skolce, ve skole atd, samozrejme.

Měli jsme teď dvouhodinový rozhovor, no, spíš hádku o tom, jestli je to v pořádku nebo ne. Snažila jsem se mu vysvětlit, že i kdyby to bylo v pořádku, že už jenom proto, že si to já nepřeju, se to prostě nemá dít. Snažila jsem se mu vysvětlit, že nejsou v pořádku formulace typu "když jsem tady u vás já, tak tvoje děti nebudou dělat to a to", což občas starší dcera skutečně říká, když má u nás na návštěvě pocit, že by moje děti neměly v její přítomnosti dělat nějaké věci, jako například chodit do kuchyně, že není její věcí, jestli mně dcera lže nebo ne atd.

Moc to nechápe, má pocit, že protože je to jejich starší sestra, má právo zasahovat do takových věcí. Ale sama nemá vlastní děti a nemá tudíž ani odhad, co děti snesou... zkrátka já bych si tohle nedovolila k dětem svých sester, například. Můj muž totiž říká, že my dva nejsme důslední, což má pravdu, ale myslím, že považuje za dobré, že je "důsledný" aspoň někdo. Akorát že ona je důslednost a důslednost, že ano...

Nakonec hádka skončila tím, že jsem mu řekla, že já se za dceřiny výchovné metody nikdy nepostavím, že vždy budu na straně svých dětí a že tudíž nebudu podporovat v tomto ohledu její autoritu, naopak.

Řekl, že se pokusí dceři vysvětlit, že teda nemá naše děti vychovávat, protože to nemá cenu.
Aspoň tak, i když bych si vážně moc přála, aby chápal, že to není správný a že je to destruktivní. Je mi z toho tak nějak na nic.

TANAIS: hele, že někdo nechápe tvoji dcerku, to je docela dobře možné.
ale ty jsi její matka, musíš ji chránit.
ať si přítelova 24letá dcera vychovává svoje děti a tvoje ať nechá žít.
vím, že je to těžké vůči lidem, co ostatní furt peskují, ale tvoje dcerka potřebuje životní prostor.
u nás to bylo zpočátku tak, že můj druhý muž (z domu vedený jak na vojenském cvičišti) pořád chtěl dávat do latě mého staršího syna... mně se to fakt nelíbilo a synovi taky ne, ačkoli si nestěžoval nahlas.
tak jsem řekla, že k mému dítěti se bude chovat tak, jak určím já.
oni to tihle peskovači nemyslí špatně, pořád se domnívají, jak dělají tomu dítěti dobře, ale je to peklo. musí se jim to zakázat.
podporuju tě zcela v tvém odboji, nedovol to šikanování.

Mám dotaz - manželova dcera z prvního manželství (24) má neustálou potřebu zasahovat do výchovy mých dětí. A teď nemluvím o tom, že si je vychovává vůči sobě, to je v pořádku, ale vadí mi, pokud mluví do věcí, které jsou obecné. Včera se například pokusila kontrolovat mojí dceru, jestli mi lže, nedovolila jsem to. Manžel zastává názor, že to je v pořádku, že je vychovává. Jsem normální, když mi to vadí a když si to nepřeju? V současné době se totiž chovám tak, že pokud mám pocit, že moje děti peskuje moc, tak jí to prostě řeknu a nepřemýšlím nad tím, jestli jí to říkám zrovna vhodným způsobem. Dneska peskovala mou dceru, že se chová špatně k bratrům, přitom je to v zásadě to jediné, v čem funguje skvěle. Byla to drobnost, vyjela na ní, já jsem jí řekla, že na ní nemá řvát, manžel na to reagoval, že se do toho nemám plést a já mu na to řekla, že se do toho budu plést vždycky. A máme tichou domácnost. Starší dcera to fakt s mou dcerkou neumí, sama to o sobě ví, v podstatě to s dcerou neumí ani manžel, nejblíž k ní mám já. Když jsem byla v nemocnici, říkala mi potom moje dcera, že na ní její sestra byla zlá. Vím, že nebyla opravdu zlá, ale nejspíš jí pořád peskovala a vychovávala, což je něco, co prostě já obtížně skousávám. Já si fakt v týhle rodině občas připadám jak E.T. Jsem fakt tak mimo?

ANNAWA: Jsem si na Tebe samozřejmě vzpomněla, že u vás to takhle taky funguje.

HANELA: moje babička, než zemřela, měla 16 vnoučat a asi 10 pravnoučat. Teď by bylo pravnoučat víc, ale babička už nežije :)

HANELA:
BALAENA: přítelovi rodiče mají pět dětí, holt jsou snaživé ;-)

HANELA: moje babička měla z 6 dětí jen 11 vnoučat, ale pravnoučat bylo, když zemřela, už 19, a od té doby jich ještě pár přibylo

ANNAWA: :))))
ale ne vždy. Sousedka má děti 4 a vnuků "jen" 6, holt se děti nepomaminly