WERKA: To snad ani ne. Ona dobře ví, jak velkou část z výplatu otci odčerpává.

ANNAWA: Mě to rozesmálo. Ano, pro organizaci prázdninje logisticky jednodušší, aby holky jely na tábor ve stejném termínu. Stejné místo je bonus. Nerozporovali jsme její výběr, ačkoliv zjevně je v hledání táborů začátečnice, takže volila podle táborové hry, nikoliv podle prověřeného organizátora. A co? Nakonec to teda zas budu zařizovat já. Jsem zapomněla, že mám ten jednodušší život:-)

EDERA: klasika ;-)

EDERA: Doplnění - poslala i link na konkrétní tábor, který našla podle tématu táborové hry, aby se to líbilo brunetě. A když jsme řekli, že jo, ať holky jedou spolu, pravila, že to teda máme zařídit.:-)

ANNAWA: Jasněže dobrý.

EDERA: tak dobrý, ne? Naše děti spolu na tábor jezdí už několik let :-)

Tý brďo - druhá matka přišla s nápadem, jestli nechceme poslat holky spolu na tábor! Žasneme.:-)

CHIMERA: neboj, v sedmičlenné rodině si to ani moc osobně brát nelze. Nicméně vařit je občas oříšek - dva z těch lidí jsou vegetariáni, dva nejedí houby, tři až čtyři nejedí tepelně upravenou zeleninu (včetně vegetariána), jeden nejí vejce, další je batole a tak dále.

Moje máma i tchyně vaří tak, že mě i přítele po tom vždycky spolehlivě bolí žaludek, i když se to tváří lehce až skoro dietně.

ANNAWA: hele, s jídlem si to člověk nesmí brát osobně. čím víc si dám s nějakým jídlem záležet, tím víc starší synátor ocení raději halušky :-D

a když stejný syn u babičky (mé matky) po obědě prohlásil "babičko, ta kačena byla výborná, skoro jako když ji vaří naše maminka", tak se babička těžce urazila :-D

moje matka je totiž přesvědčená, že jsem hrozná čuchta, zatímco ona vaří božské many (a je vůbec dokonalá ve všem :-D

EDERA: ach tak, nevěděla jsem, jak dlouho už s nimi nebydlí :-)

ANNAWA: Podle otce rozhodně normálně nejí, ten je z jejího přístupu k jídlu ještě jurodivější než já. Nicméně tedy jeho zážitky z doby společného bydlení spadají do kategorie "Nutrilon pila docela ochotně":-)

EDERA: a dle otce jí jinak normálně? Jedla, když ještě bydlel s nimi? Není to jednoduché, tedy.

Mmch, přítelův sny, když mu bylo tak 13, 14, několikrát hystericky plakal, že u nás nebude, že půjde k mámě, protože jsme po něm něco chtěli, ano, dokonce jí volal, ovšem vždy ho nějak odmítla, to tedy asi díky, ale jsou to pekelný situace.

FIFI: Zkoušela, samozřejmě. A ona pak obědvala teštoviny s kečupem, suchou rýži nebo brambory s máslem (ty třeba místo pečeného kuřete, které děti obvykle rády). Ono je poměrně těžké být výchovně důsledný, když (ne)spokojenost dítěte ovlivňuje, jak často ho otec uvidí, že.:-(

Jsem třeba tuhle v sobotu fakt trnula, když zavřená v koupelně brečela, že chce maminku, že matce zavolá a bude z toho scéna ještě větší. Naštěstí jí nedošlo, že snadno může, když má teď vlastní mobil.

EDERA: a bruneta ostatni jidla (krome palacinek, rizku a kurete) odmita, nebo jsi dalsi jidla jeste nezkousela predlozit?

EDERA: U nás byl takový folklór, že táta vždycky, když jsme přišli na oběd, říkal "Konečně bude nějaké pořádné jídlo" (a to máma taky vaří velmi dobře a rozhodně tátu neodbývala, ani když jedli sami)

ANNAWA: To ale člověka může potkat i ve vlastní rodině. Moje matka vždycky byla a je vynikající kuchařka, a přesto si zřetelně pamatuji, jak otec prohlásil, že si bude muset začít vařit sám, aby to konečně bylo na úrovni. Kupodivu přežil:-)
Já sama jsem taky dost zmlsaná na to, aby to, co opouští mou plotnu, bylo dobré. Ale za více než rok se mi nepovedlo zjistit, jestli bruneta jí i něco jiného než palačinky, řízky a kuře na paprice. Vlastně dneska se ještě rozplývala nad rajskou polívkou. Bůh ví, že jsem, pokud jde o jídlo, velmi vstřícná a připravená vařit na objednávku; jako dítě jsem byla nemožná, nechutnalo mi prakticky nic a vlastně jsem ani neměla potřebu jíst, tak mám pro vybíravé děti pochopení. Ale na čem se teda u nás vždycky trvalo, bylo, že "fuj" v souvislosti s jídlem nesmí zaznít (samozřejmě vyjma případy, kdy jde nějaké zapomenuté jídlo z lednice naproti, mocně postrkováno plísní). Naštěstí teda v tomhle se s drahým naprosto shodujeme.

WERKA: ne, nemyslel, bohužel :-) Ačkoli, jistě, ta nevaří vůbec, čili není co hodnotit. Loni jim domů nosila oběd ze školní jídelny - chlapec dostal hlavního jídlo, její přítel polévku, dcera jablko.

ANNAWA: Třeba to myslel ve vztahu k vlastní matce ;-)