EDERA: Je mi jasné, že to není černobílé. Jen mám za sebou dlouhodobé soužití s partnerem, který věděl, že "já si to nějak zařídím", abychom nebyli o hladu, tzn. že jsem pak nakonec měla dvě práce, snažila se utrhovat na sobě (jak já byla šťastná za zimní kabát ze sekáče)... a také mám kolem sebe pár známých, kde je žena v podobné situaci jako ty a "prostě nechtějí ublížit".
Ty holky se to pak snaží alespoň částečně také kompenzovat svým dětem a v závěru nakonec nejvíc šetří na sobě, je servaná, naštvaná (a "nikdo netuší proč vlastně máma pořád prudí a vybuchuje" - do tohoto stavu permanentní frustrace se minimálně do dvou tří let dopracovala každá). Zazlívají to expartnerkám svých partnerů a ve skutečnosti to je o tom, že ony samy neumí říct "dost" těm chlapům - ti muži se mají o tohle postarat a buď nastavit a dodržovat jistá pravidla (spoluvýchovy dětí i vyživovací povinnosti) nebo si najít další práci, pokud svým potomkům chtějí dopřávat nadstandard.
Což několikerá dovolená (navíc zahraniční) je. Na tom se asi shodneme...
Paradoxně to jsou většinou muži, co se svým dětem opravdu věnují dostatečně. Nemají co ještě svým dětem vynahrazovat. A co je smutné, když jsou děcka větší, tak ty otce stejně pošlou víš kam... protože už jim prostě nebude schopen vyhovět ve stále se zvyšujících finančních nárocích...
Odnesou to lidé, kteří ho do té doby drželi nad vodou.