EDERA: Je mi jasné, že to není černobílé. Jen mám za sebou dlouhodobé soužití s partnerem, který věděl, že "já si to nějak zařídím", abychom nebyli o hladu, tzn. že jsem pak nakonec měla dvě práce, snažila se utrhovat na sobě (jak já byla šťastná za zimní kabát ze sekáče)... a také mám kolem sebe pár známých, kde je žena v podobné situaci jako ty a "prostě nechtějí ublížit".
Ty holky se to pak snaží alespoň částečně také kompenzovat svým dětem a v závěru nakonec nejvíc šetří na sobě, je servaná, naštvaná (a "nikdo netuší proč vlastně máma pořád prudí a vybuchuje" - do tohoto stavu permanentní frustrace se minimálně do dvou tří let dopracovala každá). Zazlívají to expartnerkám svých partnerů a ve skutečnosti to je o tom, že ony samy neumí říct "dost" těm chlapům - ti muži se mají o tohle postarat a buď nastavit a dodržovat jistá pravidla (spoluvýchovy dětí i vyživovací povinnosti) nebo si najít další práci, pokud svým potomkům chtějí dopřávat nadstandard.
Což několikerá dovolená (navíc zahraniční) je. Na tom se asi shodneme...

Paradoxně to jsou většinou muži, co se svým dětem opravdu věnují dostatečně. Nemají co ještě svým dětem vynahrazovat. A co je smutné, když jsou děcka větší, tak ty otce stejně pošlou víš kam... protože už jim prostě nebude schopen vyhovět ve stále se zvyšujících finančních nárocích...
Odnesou to lidé, kteří ho do té doby drželi nad vodou.

A pak jsou zas takové pěkné chvilky, kdy vyjde najevo, že tohle rodinné nastavení děti přijaly za svoje. V. se dneska stavoval s brunetou u své mámy, babička brunetě dávala sušenky a pobízela ji, ať si vezme i nějaké s sebou. A bruneta pravila, že to jich ale potřebuje hodně, protože doma je nás pět.:-)

ILLUZE: Jo, taky mi přijde, že to už je přes čáru. Odevzdat z pocitu viny veškeré finance ex na dítě není zrovna rozumné, jestliže chce mít člověk další vztah a rodinu.
Můj muž taky platí dost, ale řekla bych, že je to úměrné. Ovšem taky jsme řešili kauzu, kdy ex chtěla po mém muži peníze navíc s tím, že nemá, děsný drama... pak se ukázalo, že nemá peníze, protože půjčuje svému bratrovi, který má dluhy a taky musí vzít přítelkyni na dovolenou k moři neasi... :-) Takže muž se rozčílil. On už je zase teď poměrně soudný. Něco jí dal, aby dcera nebyla na školním zájezdě do zahraničí o hladu, ale dost důrazně jí vysvětlil, že takhle teda fakt ne. Ovšem můj muž je celkově velký altruista a má zase různé záchranářské tendence co se týká přátel atd., takže i tam se občas poděje část rodinných financí... má to po své matce :-)

ILLUZE: Jasněže JÁ do toho divadla půjdu, o tom žádná.:-P

EDERA: Pokud není partner schopen uživit sám sebe a spolupodílet se na společném chodu domácnosti, pak to není o přejícnosti a soudnosti. Nemůže fungovat (nebo může - záleží na toleranci partnerky) na úkor ostatních.

ANNAWA: v podstatě jde o to, že čím dřív to zjistíš, tím víc času máš na řešení. i kdyby domluvit s někým hlídání. tam se pak každá hodina hodí.

ANNAWA: Já mám pocit, že jsem prostě vždycky na té "špatné" straně.:-) Zatímco otcové dětí mých rozvedených kamarádek (včele s Tvým exem) na své děti kašlou, nestýkají se s nimi a je problém z nich vypáčit aspoň sem tam nějakou korunu, můj spolubydlící otec platí na dítě tolik, že mu prakticky nezbyde na vlastní základní potřeby, jednou týdně dítě ze školy vyzdvihává a dvakrát týdně ho tam vozí (jakože si přivstane a jede na sedmou k nim domů), chodí s ním k zubaři, na třídní schůzky...

No, ideální řešení to nemá. Akorát se mi z toho prostě zrovna chce tlouct hlavou do zdi.

EDERA: Ale to není o povolení, ale aby tě informoval - co to hodit na to, že je potřeba zorganizovat při podobných akcích hlídání? Nebo už jsou tak velké, že toho potřeba není?

Já vím, že to srovnatelné není, ale muž má u nás tuhle tendenci se takhle domlouvat s mamkou. Až když jsem jednou dvakrát opravdu bouchla, pochopil, že už přetáhl určité hranice únosnosti - ano, vždy to bylo fajn, ku prospěchu všech, ale já jsem jeho partnerka a mám právo vědět a předem se domluvit, jak si zorganizuji svůj čas.
Trvalo mu to. Ale zeptala jsem se ho, jak by se mu líbilo, že mu oznámím, že místo jeho večerní herní akce dorazí má rodina a bude potřeba, aby se jim věnoval. Z hodiny na hodinu.
No měl problém se s tím srovnat, ale naštěstí je to inteligentní chlap a až na výjimky se podle toho zařídil a i tak už předem volá.