To nevím, nějaký běžný každopádně, oni jsou teď u matky.

ANNAWA: A co to bylo za boty?:-O Tři tácy nestály ani moje kozačky.

VALENTINA:
EDERA: sdílená tabulka výdajů nám funguje několik let, takže je to dobré řešení. Jen je dobre se domluvit, na něčem jako cenách obvyklych. To my zatím neměli a já koukám na boty pro K za 3k dost s nevoli.

VALENTINA: Chápu. Můj manžel to měl stejně. Oblečení na děti sice kupoval i sám, ale vždycky jen v USA, kde ty ceny jsou méně než poloviční. Zkus ho nasměrovat někam do obchodu, ať si udělá průzkum trhu.

EDERA: tak já myslím volně prodejné léky typu probiotika, vitamíny, a filip má na astma léky dané, s tím se nic dělat nedá.
a co se oblečení týče, tak já zrovna kupuju boty i hadry ve slevách, na bazarech atd, takže mě těžko může manžel podezřívat z hýření, ovšem on ustrnul v době, kdy boty stály dvěstě a oblečení dětem nikdy nekupoval, takže mu to asi přijde zbytečné.

ANNAWA: Já právě obvykle taky moc nevím. A když se něco prolákne, tak se obvykle ukáže, že chlapec je tak mimo, že mám pochybnosti, jestli je dobře, že nevím.

VALENTINA: Annawa tu zrovna dneska zmiňovala tabulku sdílených výdajů. To mi přijde jako docela dobrý nápad. A pokud bude mít manžel námitky proti tomu, že je něco moc, tak se zkusit dohodnout, co je částka za konkrétní věc akceptovatelná a co už ne (např. že boty mají stát do tisícovky, džíny do šesti stovek etc.). Léky jsou trochu problém, ale fakt se mi osvědčilo se ptát, jestli neexistuje bezdoplatková varianta. A to i pro mě - najednou se zjistilo, že na migrénu nemusím mít tři tabletky za 280 Kč, ale můžu mít se stejnou účinnou látkou šest tabletek za cenu poplatku za recept.

Vy určitě máte nějaký tip, jak v rozdělené rodině(střídavá péče) postupovat ohl.různých výdajů. Nepočítám velké věci jako platba kroužků, obědů, atd. Jde mi o takové ty drobnosti typu kadeřník, léky, oblečení, boty atd. Mám totiž pocit, že vše toto zatím hradím já-manžel jaksi takové podružnosti nebere na vědomí, oblečení s dětmi kupovat nepůjde a boty taky ne. nechci to hrotit, jelikož spolu doposud vycházíme dobře, ale na druhou stranu nechci být za blbce a platit to všechno sama, jak tohle řešíte?

HANELA: je fakt, že my o krocích našich synů 17 a 18 spíše moc nevíme a snažíme se jim věřit, ale je-li to lepší?

ILLUZE: Dyť píše, že to naštěstí pokryla pojistka.

FIFI: A to mu nesejmete z kapesného nebo netrváte na tom, že vám škodu uhradí z brigády?

ANNAWA: Bych asi vyrobila tabulku, jako cenu považuju za maximální akceptovatelnou pro boty, džíny, bundu, svetr, triko etc. A pak už je to jen otázka jednoho mailu.:-)

EDERA: přesně tak to vidím taky. Jen přesvědčit Ondřeje, že se do toho dohadování musí pustit.

EDERA: penize... hm. vsechno je mu jedno. auto naboril, skoda 56 tisic. Mesic v opravne, nastesti slo vse z havarijniho (dali mu stare dily, jinak by to bylo mnihem vic). Nic. Ze by pochopil, ze tedy mame problemy je do skoly vozit a aspon se snazil nekde jinde, kdyz on je bez auta.. nula.

FIFI: Jestli je takhle laxní i váš vzorný chlapec, začínám být v klidu.:-) Jinak je to jak přes kopírák. Někdy mám pocit, že nikdy není pozdě začít je tlouct.:-)
Ilustrace z minulého týdne kvůli autoškole. Někdy v polovině října ho kvůli špatně vyplněným papírům (zvoral to instruktor) nepustili ani k testům. OK, náhradní termín nakonec teda ve čtvrtek a pátek. Jenže mezitím proběhl 1. listopad a s ním nějaké změny v pravidlech a v tom, co se (zejména u praktických zkoušek vyžaduje). Navrhovala jsem, ať z instruktora za tu chybu vyrazí jednu kondiční jízdu navíc. Ne, neví, čemu by to mohlo pomoct. Navrhovala jsem, ať teda zavolá kamarádce, která ty zkoušky dělala den před ním a kterou její instruktor na poslední chvíli o všech novinkách poučil. Ne, je to zbytečné, stejně by se jí nedovolal.
Jak říkal můj táta, musej si tu držku nabít sami. Blbý akorát je, že nás to pak bude stát nějaký peníze.

LISTICKA: tak ta je skvělá :-(

EDERA: my platíme provoz jednoho dítěte, tedy kapesné, mobil, OC, jidlo... oblečení se právě puli.


FIFI: asi mě to svým způsobem uklidňuje.