ANNAWA: Taky by mi přišlo nenormální, kdyby to tak nebylo.
EDERA: Hehe, jo, to by mě taky zajímalo - ale ono se někdy po dětech chce (jsou nuceny), aby vyjadřovaly náklonnost dospělým, i když ji necítí, myslím. Aspoň dneska už je nikdo nenutí říkat nevlastním rodičům "maminko" nebo "tatínku".
Jinak já se s představou "Kdybys měla dítě, měl bych ho rád jako vlastní" (takto formulováno) setkala hned u dvou mužů přímo a nepřímo (z doslechu) mám pocit, že tuhle představu sdílí vícero chlapů.
Rozhodně můj ex (2 děti v péči exmanželky) si to takto představoval a vyjádřil se v tom smyslu, že by chtěl, abych byla svobodná matka. Že o tom sní. Nechtěl totiž žádné další děti. Přitom se ovšem nesnesl s dětmi jiné ženy, která se mu moc líbila. Absurdní. Jeho hypotéza, že když bude mít rád dotyčnou ženu, bude mít automaticky rád i její děti, se nepotvrdila, a přesto na ní trval.
Tu utkvělou představu, že by mé hypotetické dítě miloval jako své vlastní, měl i můj současný manžel. Nechápal, že jsem trochu v šoku z toho, že s námi chce spát jeho 7letá dcera v posteli. Já děti ještě neměla, tak mě to zaskočilo. Nicméně vlastní matka si ji do postel nebrala, pokud vím, ani jako miminko, protože prý má (matka) lehké spaní. Já měla být v tu chvíli dle jeho očekávání vřelejší než vlastní maminka.
Nicméně mužova dcera byla vždycky milá, hezká, přítulná, emočně inteligentní... prostě dítě, které snadné mít rád, řekla bych. A měla asi i ty správné feromony, protože mi jako mládě "voněla".
Jak si ale může být on jistý tím, že by měl rád hypotetické dítě, které by třeba bylo přesnou kopií některého mého ex? Nevím, jestli tohle chlapi řeší míň, ale cizí dítě může být člověku i fyzicky nepříjemné, některé ženy si na tohle stěžovaly. Že jim vadí i dotyk.