nedávno jsem získala tu neopakovatelnou a nádhernou zkušenost s ayahuaskou, zážitek to pro mne byl těžko popsatelný, protože chtít popisovat jednotu a jasnost, božství a věci, které jsou tak jak mají být, že všechno se vším souvisí a takový ty řeči, co tu tak často filosoficky vedeme, je často zbytečný a někdy to ani dobře nejde, na prožitky prostě slova kolikrát nestačí, i když je někdy fajn je hledat. a zrovna ayahuaska a dmt za to hledání i stojí. ale ne vždycky, někdy radějc nehledat, ale plynout
i skupina, ve které jsem prožitek měla, byla svým způsobem vynikající, rozdělená naprosto harmonicky, přestože polovina lidí měla zážitek prvně a pár dalších mělo jen malé zkušenosti (byla tam s námi i jedna světová celebrita, která naprosto krásně zapadla, nicméně bylo silně cítit během rituálu, že ji popularita hodně tíží, což naprosto chápu, hodně jsme spolu komunikovaly dechem a díky ní mi došlo, to, co jsem si už dlouho říkala, že popularita není žádoucí a je tíživá, jak se říká světská sláva polní tráva)
i rozložení lidí proběhlo naprosto intuivitvně a dávalo nám to, co máme přesně dostat a do čeho se chceme pohroužit
už na začátku, kdy jsme popíjeli wayusu, jsem se ptala, na tady chvilku diskutovanou věc a to, zda-li je dmt důležité v ayahuasce více či méně, než jiný substance a dostala jsem jednoznačné odpovědi, že důležité je, ač rozhodně nějaký tripy s obrázky jako na lsd až tak nehrozí, u mne šlo převážně o pozorování toků myšlenek a vizí, které nejsou jen obrazové, ale hlavně pocitové, obraz jednoduše mizel za prožitkem.
takže z toho v podstatě plynulo, že není důležitý ten vizuál, který dokáže dmt zprostředkovat, ale stav, což jsem tušila už na začátku a je to i vcelku logický.. a co se u mne projevilo hned na začátku, kdy nevýrazný hnědo-zlatě zbarvený vír (podobný složeninám od alexe graye, ale ne tak silně barevný) mířící nahoru a vysílající pocit lásky, bezpečí a jistoty se změnil ve vír všeobjímající, až zmizel v jednotě a tehdy mi bylo jasný, že je vše správně, i když se to tak často nezdá, tak si člověk musí projít třeba i nenávistí nebo bolestí, aby mohl být víc sám sebou a hlouběji milovat celkově, což zní pro někoho až paradoxně a rozhodně to není v souladu například s křesťanskou vírou (tou dogmatickou, i když nejsem její znalec, tak z toho mám takový dojem), která se snaží o nacházení boha přes lásku, dobro. většinu těhle pocitů, dojmů i prožitků jsem už znala, ale u ayahuasky jsem dostala jistotu, že to tak doopravdy funguje a to, co si myslím, je tak správně a můžu tomu opravdu věřit.
šlo prostě hodně o plynutí ve stavech.. taky mi občas přistála na mysli nějaká otázka a hnedle za ní přišla odpověď.. třeba ohledně partnerství, rodiny, lidí nebo školy..
moje vize ale hodně brzdily studijní stresy, blížilo se zkouškové a tak jsem často řešila problémy světa, což jsem nakonec brala hold tak, jak to bylo a mělo to tak být..
šaman nám sdělil překrásnou věc (tedy nejen jednu :) ) a to, že v podstatě není třeba zažívat ayahuasku často, protože jakmile ji pocítíme ihned, máme ji v sobě navěky.. že každý cítí, jestli je jeho stav natolik potřebný, že pití směsi potřebuje opakovat.. a že by se měl hodně vnímat, jestli je opravdu třeba pít..
že v amazonii pijí ayahuasku hlavně ti, kteří jsou opravdu dost nemocní a potřební...
že zde v evropě ji vlastně nadužíváme a nejsme sto pochopit, že si ty stavy dokážeme sami navodit jinak, ale to už jsem si vyvodila
tento zážitek postuju do dmt auditka, protože i tu má své místo.. přestože by se hodil do spřízněných diskusí..