JAXXE: Docela mne ten text donutil se zamyslet.
DMT jsem měla asi 20x během období před pár lety, které trvalo cca půl roku. Ne vždy to fungovalo - zkušeností, které byly opravdu “jak má být”, bylo tak mezi 10 až 15.
Je pravda, že mi to něco dalo z ontologického hlediska. Otevření mysli vůči, řekněme, povaze “reality” coby iluzorní. Strach ze smrti se proměnil - neptám se, zda je něco po smrti, ale spíš, jakápak asi bude moje další štace, vědoma si toho, že možností je hodně a je to divoká situace. Tady to stojí za houby, ale může být i hůř.
Což je ale trošku palčivější - DMT mi nabouralo koncept sebe sama. Vlastně po DMT nevím, kdo, ani co jsem. A jak se ukázalo v letech po, pro fungování na této planetě, ve společnosti, esenciální nejistota ohledně sebe sama není výhoda. Potřebujeme mít ponětí o sobě, abychom to tady zvládli. Já to ponětí už nemám, a nejspíš to nezvládnu.
DMT mě otevřelo vůči vlivům. Chvíli jsem si tuhle nově nabytou citlivost užívala, ovšem časem jsem pochopila, že jsem se otevřela něčemu, co dalece přesahuje moji schopnost to integrovat. Spíš to připomíná hru kočky s myší, přičemž já jsem myš, docela obyčejná, zato kočka je z dimenze kterou si nedovedu představit ani teoreticky. Je to nerovná hra.
Takže, mělo by být DMT či Aya na seznamu vedle kokainu? Těžko říct. Tyhle látky sice nemají moc společného, ale na druhé straně, kdybych si místo DMT dala tehdy před lety 20x čáru koksu, bylo by to asi více méně bez následků, ve srovnání.
Nejsem pro prohibici. Ideální stav je asi nějaká situace, kdy budou psychedelika i kvalitní(!) informace o nich volně dostupná. A většina lidí si na základě těch informací psychedelika nedá. Tento život stojí za to žít z perspektivy pozemské bytosti. Z perspektivy nepopsatelnosti to není ono, a všechno má svůj čas. I nepopsatelnost. Jednou na ni dojde, není kam spěchat.