ZUZKAOU: myslím, že kodifikace jazyka, obraz národních dějin, panteon významných osobností, velké příběhy z minulosti, prvky národní identity, to vše má své "tvůrce" a mluvčí/propagátory: autory slovníků a mluvnic, historiky, filosofy, pedagogy, politiky. v případě českého národa jsou to třeba už zmínění obrozenci; pokud jde o sdílenou historii, kromě Palackého 'Dějin národu českého' se také leccos vynořilo v prvních 40 letech 20. století ve známém sporu o smysl českých dějin.
asi jsem s tím "hnětením" nesáhl zrovna po nejlepší metafoře, protože to sloveso implikuje určitý jasný cíl a záměr (ale psal jsem, že to schválně trochu přeháním). takhle ale problém nestojí - pojem národa jistě je (byl?) užitečný politický nástroj, zároveň ale nejde o nějaký cílevědomý projekt a plán jednoho člověka nebo jakési mysteriózní skupiny spiklenců. a tím je to mnohem zajímavější.
klíčová je podle mě právě ta vazba mezi národem a národní identitou, jak píše
HUGO. a škoda, že téma národní identity zatím stojí v téhle diskusi trochu stranou.