Nicméně, i když jsem projevil hrubou ignoranci, co se týče aktuálních zdrojů dat, tak obecný trend, tedy že čím vyšší rozlišení, tím více anizotropií objevěj, jsem vlastně odhadl přesně. To je ale docela v rozporu s tím, že zdrojem CMB je Velký třesk samotný... a když se to zkombinuje s dalšíma nesrovnalostma kolem lambda-CDM kosmologie, tak je prostě možné, že něco chápeme špatně.
Velký třesk je potřeba hlavně proto, aby vysvětlil, jak se dnes pozorovaná hmota mohla vůbec poskládat z části Standardního modelu, protože jediným možným zdrojem některých základních jader zejména v jejich dnešním poměru je jen bing bang nucleosyntesis. To je ale podle mě problém Standardního modelu a já taky nemusím řešit všechny záhady světa, na to jde dost peněz někomu jinému :-)
V podstatě celá ta odbočka vědy k vysvětlování historie vesmíru byla spojená s pozoruhodným nezájmem o jevy, které by fakticky mohly náš lidský opičí kmen posunout zase někam dál. V případě Velkého třesku doufám teda neplatí, že kdo se není schopen poučit z historie, je odsouzen k tomu jí opakovat :) každopádně podle mě jde o jakousi past, to zjištění, že pozorování vzdáleného vesmíru je pozorování minulosti (tedy domněle i naší vlastní minulosti) a že dohlédnutím na konec se dobereme nějaké konečné odpovědi "jak to všechno" začalo je taková "filosofická past".
Zkontrolovat, jestli každý jednotlivý pixed pozorovaného kosmického pozadí má příliš velký výkon na to, aby to bylo pouze redshifnuté "normální" světlo, jednak nedokážu a jednak to nejspíš už někdo udělal. Mě se osobně líbí teorie, že jde o ekvivalent Hawkingova záření kosmického horizontu (který je horizontem černé díry, ale naruby), ale to by byla pravda,kdyby se "vypařoval dovnitř", tedy smršťoval.. jak může zářit rozpínající se horizont, je velká otázka.
Ale princip Hawkingova záření je jednoduchý: vesmír je vyplněný virtuálními částicemi, které neustále vznikají a zase anihilují - dá se říct, že fotony letící odněkud někam se občas zhmotní do podoby částice a antičástice, a když je to přestane bavit, tak zase anihilují a letí dál :-) Tohoto by využívalo to nešťastné údajné polarizované vakuum, ale taky třeba Casimirův jev.
Představa, že kosmické pozadí je Hawkingovým zářením kosmického horizontu je prostě o tom, že občas tam vzniknou páry antičástic, z nichž jedna už je za naším kosmickým horizontem a druhá ne. Takže kosmické záření je v zásadě jakýmsi "vypařováním se" našeho kosmického horizontu. Které se ale týká právě jen nás jako pozorovatelů - tak, kde se to z našeho úhlu děje, tam nevnímají nic, stejně jako nic nevnímají námořníci na lodi, která při pohledu ze břehu překračuje horizont.
Tahle teorie je pravda hodně odlišná od pouhé teze, že na každý pixel dosažitelného rozlišení CMB připadá aspoň jeden redshifnutý kvasar (nebo dokonce jeho astrofyzikální jet namířený směrem k nám).