• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    JANCICEOPICETajemství života, duše, proudu energie, životního nadhledu, moudrosti a vyrovnanosti
    GAF
    GAF --- ---
    Nevím, jestli to zrovna patří mezi velké moudrosti a tak, ale zkusím to. Přišel jsem na to, že když přestanu s nějakou činností, když mám zrovna ještě chuť, tak se pak na ni těším napříště. A chce se mi pokračovat tam, kde jsem minule přestal.

    Což se možná nehodí třeba u sexu :), ale je to dobrý, když se třeba člověk něco učí nebo ho něco bavilo jenom trochu a zrovna začalo bavit víc a chtěl by pokračovat, ale jindy by si už nevzpomněl a takový.
    KEIKIN
    KEIKIN --- ---
    DOLORES: oni nechybějí, ale media a lidé co rozhodují si jich nevšímají.
    DOLORES
    DOLORES --- ---
    V naší společnosti chybí mužské vzory. Autentičtí, milující, odvážní muži. Skuteční a vědomí lídři.
    Chlapi, kteří mají SÍLU a směřují ji správným směrem...
    Cesta pravého muže
    http://cestapravehomuze.cz/?a_box=bak76wm7
    JANCICEOPICE
    JANCICEOPICE --- ---
    KEIKIN: jj, myslím, že tys to řekl moc hezky, o tom jediném to bude...bo zbytek nám může být ukradený....já jsem třeba včera hrála blbý bedminton a zjistila jsem, jak neskutečně jsem se u toho uvolnila, zabavila, vrátila se do dětství, zahulákala si, zavztekala se i se radovala, hráli jsme čtyřhru, zpočátku si každý z těch ostatních třicátníků říkal, že jaká to bude nuda...no nakonec jsme se dostali do takového víru, že jsme to každý po svém prožívali, nehledě na to, co si myslí kolemjdoucí, ostatní nebo spoluhráči.... takový fest fajný okamžik po delší době, kdy mi přišlo, že jsem uplně sama sebou a na nic si nemusím hrát.....asi je to celé o tom, umět se fakt pro věci nadchnout, najít svou osobitost, ikdyby měla byt opravdu divná...nepřizpůsobovat se za každou cenu (morálně ano) ale neměnit své postoje v zájmu jiných, které nám přijdou víc cool...ale taky to chce dost odvahu no, ne všem to jde...já se třeba pořád učím.
    GAF
    GAF --- ---
    MILUCH: ano. Takovou tu tamtu sovu. A naprosto s tím souhlasím.
    MILUCH
    MILUCH --- ---
    Myslis takovou tu sovu?
    GAF
    GAF --- ---
    777PLAY: jedno z takovejch tajemství podle mně je mít svoji vlastní víru. A to tak, aby fakt byla člověku vlastní a vybral (vybíral) si ji rád. Tj. žádný povrchnosti, žádný zaslepení, něco z čeho dotyčnýmu plyne klid, síla a takový ty věci jenom když si na to vzpomene, natožpak když v to věří.

    To už je pak jedno, jestli to je víra v Krista nebo v přátelství nebo v moc barev nebo cokoliv jinýho prostě...
    KEIKIN
    KEIKIN --- ---
    777PLAY: no podle mně je to tajemství, co je v každém z nás. Tedy poznej pravou podstatu svého Já. Možná to zní jako klišé, ale já to tak vnímám.
    777PLAY
    777PLAY --- ---
    Co je vůbec důležité podle Vás , nejdůležitější teda v tajemství života????? Co stojí za to poznat, aby jsme dělali jen to nejefektivnější a nejpřínosnější pro nás . . . . .
    GAF
    GAF --- ---
    GRANTORINO: A jo, pravda :) Takže teď si můžu připadat jako ten Salieri vedle Mozarta :)...

    Ale ne, já ti to přeju. Fotografická paměť je fakt fajn věc. A za svoje pokroky, několikamnohonásobně menší než tvůj talent, stejně tak zůstanu vděčnej. Uvidíme za deset let, porovnáme síly, muhehehehe :D
    JANCICEOPICE
    JANCICEOPICE --- ---
    no jo...však víme...využít tvary a barvy k naučení se něčeho...tomu se říká asi jinak...fotografickou paměť má každý...ale spíš jen krátkodobou....
    GRANTORINO
    GRANTORINO --- ---
    GAF:
    JANCICEOPICE: tomu se říká fotografická paměť, já tim například taky disponuju ;)
    Fotografická paměť - Wikipedie
    http://cs.wikipedia.org/wiki/Fotografick%C3%A1_pam%C4%9B%C5%A5
    JANCICEOPICE
    JANCICEOPICE --- ---
    GAF: ano, já si třeba doposud přesně pamatuju stránky v mém sešitě přírodovědy na základce, např. učivo o trepce velcé a nebo o oku...a to jen proto, že jsem si je vždycky celou hodinu vymalovávala a kreslila originální nadpisy :-)
    GAF
    GAF --- ---
    -- Když si chce člověk zapamatovat čísla nebo písmena (např. delší) je dobrý si je pamatovat tak, že člověk zavře oči a kreslí si myslí na to černý pozadí na zavřených očích. Čim zřetelněji tim líp. Tj. takhle si je postupně zapíše a pak, až potřebuje vyvolat, tak zase zavře oči a čte (kouká se) co tam má zapsaný.

    Můžete být překvapeni jak dobře to může fungovat. A jak člověk fakt "vidí" všechny ty čísla, jejich detaily atp... Ale pravda, chce si je tam kreslit poctivě, aby je člověk fakt aspoň trochu "viděl" a to může třeba i docela trvat.

    Jinak se tomu říká taky vizualizace nebo "prostě si něco představovat" :) Matně si pamatuju že používání týhle schopnosti prej sahá minimálně do starýho Řecka.

    PS: přijde mi zajímavý, že jsem schopnej - respektive je mi dovoleno - psát jenom hodně veliký čísla. Jestli to tak můžu říct, tak několik centimetrů na výšku. A nevidim barvy. Jenom takový nezřetelný a zároveň zřetelný tvary. Když se snažim o menší nebo o faktickou barevnost tj. abych tam měl fakt obrázek a víc místa, tak mi to nejde. Snad časem po dalším tréninku. Zase je fakt, že si je můžu psát co celýho prostoru, tuhle někam dolů, tuhle uplně napravo až mimo zrak, tuhle jakoby zezadu, že se překrývaj s těma vepředu jakoby 3D a tak... Tyhle triky si asi každej pak už vymyslí dál.
    JANCICEOPICE
    JANCICEOPICE --- ---
    Ticho je zvíře v nás :-)))
    GAF
    GAF --- ---
    MILUCH: nee, tohle se tak jakoby tají, vlastně tak trochu rezonuje, jenže to zase nepatří k tichu, žejo... Je to skoro až hmotné. Možná si to namýšlím, ale po chvíli soustředění nebo takovýho zaposlouchání-zadívání se se to dá vycítit v čemkoliv a kdekoliv. Snad jenom ve zvuku samotném tim spíš, když je hlasitý (třeba auto) mi dělá problém to najít.
    GAF
    GAF --- ---
    Hele lidi, znáte takový to ticho na pozadí všeho? Jak zní ve všem. Rezonuje ve věcech, ve zvucích - no rezonuje asi ne - jeví se...nevím jak to říct. Jakoby až hmotné ticho. Vnímáte to někdo někdy? Umíte se na to naladit na delší dobu?
    SQARA
    SQARA --- ---
    JANCICEOPICE: Ohledně té komunikace souhlasím, ''párečky v Brně'' znám i od kamaráda z vyprávění :)
    K té poslední větě....to je přesně ono, to je pro mě osobně to rozhodnutí, čeho se vzdát, co si nechat. Ta technologie zkrátka slouží. Já bych rád neměl facebook, nedával lidem telefonní číslo, netrávil čas na netu a řekl těm, co mě chtějí sehnat, ať si mě ''najdou'', ať mi hodí kamínek do okna, ať zabuší na dveře...Já bych s tím takovej problém neměl, oni už asi ano. A proto si myslím, že na to odstřihnutí se člověk přece jenom potřebuje pár stejně smýšlejících lidí kolem sebe. Já nepotřebuju internet pro komunikaci s lidma, pokud kolem sebe budu mít několik živých lidí, se nimiž budu moci mluvit.

    Ta technologie častokrát maže vzdálenost, během sekund víme, co se děje v Asii, že naši spolužáci ze základky měli k obědu pizzu, že na nyxu někdo 2000 mil daleko napsal komentář :). A tak sedíme s Iphonem na tý autobusový zastávce a tohle všechno víme, ale nevíme jméno toho člověka, co sedí vedle nás (a dělá to samý)
    SQARA
    SQARA --- ---
    Já jsem šťastnej, ale trvalo mi to dlouho a dneska věřím tomu, že ''být šťastný'' spadá do kategorie schopností. To se prostě člověk musí naučit.
    Věřím taky tomu, že pocitu štěstí se dá dosáhnout za téměř všech okolností; ten pocit nemusí (a neměl by) být závislý na vnějších okolnostech, na ostatních lidech, vlastně ani na té době, ve které žijeme. Štěstí musí vycházet z nás samotných a to ostatní už bude ovlivňovat jen to, jestli jsme více, či méně šťastní.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam