CHIMERA: no poradil by, ale ta paní je fakt drahá ;-)

ILLUZE: nojo, ale lékaři tvrdí, že ty zdravotní komplikace jsou právě z té nadváhy.
zhubnout mi to fakt nejde.
a i když se vůbec nesnažím, žeru a třeba necvičím, tak nepřiberu.
já nemívám problém udržet váhu, ale viditelně mám problém to shodit.
jsem ochotná i k nějakému neregistrovanému či nelegálnímu postupu, ale nikdo mi neporadí :)

CHIMERA: to je krátká doba :) navíc u tebe to jsou jasné zdravotní komplikace...

ILLUZE: no mě se celej život držela váha kolem 60 kg. jenže v obou těhotenstvích jsem hrozně přibrala a teď po druhém těhotenství se mě už 1,5 roku drží váha 90 kg.
to si teda nemyslím, že je dobré se řídit váhou, která se mě drží. tato se drží jak židovská víra a dobré to není.

CHIMERA: MORGAIN: zaujal mne článek od jedné paní ze STOBu - ta říkala, že člověk by si měl vysledovat, jaká váha se ho nejčastěji drží a v níž se cítí dobře... ta by měla být jeho optimální a je pitomost to pak lámat přes koleno...
má to dost do sebe...

mne letos překvapilo, když jsem prudce zhubla (po dlouhodobém postupném hubnutí), jak jsem se přestala sama sobě najednou líbit - nedokážu popsat ten pocit, jiní chválili a já jsem se fakt cítila bídně... nejen, že jsem byla vysílená od nemoci a (stresu kolem nemocí dětí), prostě to tam tak nějak nezapadlo

CHIMERA: Já jsem mu to taky vysvětlila... A zároveň jsem mu vysvětlila, že hubená postava není jediná zdravá a že podle metabolického typu se může dost lišit, množství tuku, které je pro tělo zdravé... a že určitá míra tuku není nezdravá a že hubnutí přes tu hranici může naopak tělo zbytečně vyčerpávat a likvidovat, což někdo, kdo se pohybem v podstatě živí, nechce... a všechny tyhle souvislosti... a ne zapomněl, já myslím, že o tom nikdy neslyšel...

MORGAIN: tak by možná bylo třeba mu vysvětlit, že každý lidský metabolismus funguje jinak a jsou danosti, které ničím nelze změnit.
když zajde do nějakého většího cvičitelského centra a srovná všechny cvičitelky do řady, uvidí, jak při stejném životním stylu a množství cvičení některé budou téměř vychrtlé a jiné ne.
už kdysi dávno se rozlišovaly tělesné typy lidí podle konstrukce... na to on zapomněl?

Pro zajímavost - byla jsem teď na akci a kamarád se mě zcela vážně zeptal, jak je možné, že někdo, kdo se hodně pohybuje (je lektorem tance a dělá to fakt hodně) není štíhlý.... Že přeci při takové míře pohybu by čekal, že prostě nebude mít žádný nadbytečný tuk, ploché bříško, štíhlé nohy a tak... (mluvil o kamarádce, která není nijak tlustá, ale není to vychrtlina).
A nemyslel to zle, on to fakt nechápal... co na to říct...

RACHELKA: Jsem nad tím dlouho přemýšlela, ale nikdy nic nevymyslela, tak jsem se tím přestala zabývat.
Dokázala jsem se propracovat k tomu, že boubelatost je hezká, líbí se mi a vlastně i já se taková sobě líbím (jakž takž), ale k tomu, abych se cítila jako křehká princezna... to už ne...
Nevím, jestli je to skautskou výchovou, ale poradím si i s poměrně tvrdou manuální prací, tak cítit se jako někdo, kdo se zlomí při snaze poponést těžší tašku, mi přijde divné... :-)

MORGAIN: tak mne to tiez trvalo dlho.. dost mi pomohlo zopar ludi k tomu.. a este stale to neni dokonale :)

ja len, ze to ako posobis navonok ide z cloveka.. ak si sama sebe pripadas ako velka roba, tak to tak vnima aj okolie.. ja mam teraz napr. obdobie kedy vyhlasujem o sebe, ze som princezna a zacinam pozorovat, ako sa meni spravanie ludi ku mne.. tiez ma mali za silnu zensku.. (a to mam len 158cm) a teraz ma obskakuju... tak mozno sa staci len nastavit :)

ILLUZE: no, aby byly moje pocity definované nějakým hej počkej, tak to radši budu spokojeně frustrovaná a tlustá, než čekat, až adekvátní mužský element zdrhne se silikonovou vychrtlicí nebo Maruškou z účetního, která potřebuje poponášet i kabelku.

ILLUZE: v tom případě jsem ještě v životě neměla v zádech "adekvátní mužský element" a pochybuju, že kdy mít budu. ;-)

TERA79: no, pravda, má to závady, protože já jsem velmi, ale velmi jednoduchý člověk: džíny bootcut, snížený pas, černé nebo modré (fuchsiové můžou být taky, ale pravděpodobnost výskytu je nulová), tílka, barva černá, fuchsiová, tyrkysová. Ne zelená, ne rolák, ne sukně s kytičkama. Žádné vozdobičky. Takže máti donese dvě kabely a já se ksichtím, že jako vážně nebudu nosit oranžovo-zeleně pruhovanou blůzku s mašlí u krku nebo tričko s roztomilým obrázkem a korálkovou výšivkou, i když je to přesně moje velikost.

CHIMERA: Jo!
GENTIANA: Svatá žena. Já mám nakupovací záchvat tak dvakrát do roka, většinou mě vyburcuje zpráva z MS . Samozřejmě v naprosto nevhodný čas, mimo proud slev a podpůrné výše konta v zádech a pak čaruju z vody. Moje matka NENÁVIDÍ nakupování obecně, od hadrů po žrádlo, takže povely nepřichází v úvahu. Můj muž mi nemá odvahu koupit nic, řeší to většinou, že natlačí na kartičku příslušného prodejce obulus a hlídá a já prostě něco MUSÍM urvat.

Jak já vás chápu!

TERA79: Já zase nerada nakupuju, takže to taky beru stylem Padne to - beru jich šest. Nebo pošlu matku, dokud se drží mých striktních, ale srozumitelných požadavků, je schopná donést mi tři kabely perfektních hadrů a ještě se pobaví hrabáním.

TERA79: a jaj, tak to máš opačný problém, než já.
já mám v pase velikost 42, přes boky (nohy) 46.
zkus sehnat gatě. neseženeš :-D

GENTIANA: Mé špíčky usilovně setrvávají v dané lokaci, jako že bych si břuch přelila do velikosti ňader GG fakt nehrozí :), byť minimálně můj manžel by asi výskal.
Mám třeba relativně (s ohledem na zbytek výbavy) hubený nohy, nicméně od kyčlí výše to stojí za to. Čili bych třeba potřebovala, kalhoty s pasem cca 48/50, nicméně přes stehna a na dél mi naprosto vystačí 46. V tento moment veškeré kalhoty, které mi napoprvé padnou, nakupuji zásadně ve dvou vydáních, protože je to skoro jako zjevení svatého, je jedno jestli se jedná o nenáviděné jeansy nebo kancelářskou čerň. Nemám ráda upnuté věci (z mého pohledu to ani není estetické a necítím se v tom dobře), volím střih mírně projmutý v bocích, ideálně delší pod břuch, nebo pas těsně pod prsy a pak padák dolů). Prostě visí. Pomáhla joga, zrušili ji. Nedalo se loni hovořit o nějakém zpevnění, ale najednou jsem nabyla dojmu, že nějaké břišní svaly mám, do té doby jsem o nich pouze čítávala v sestřiných lékařských knihách.
je to hdně o tom, jak se která z nás i cití. Pamatuji, jak jsme létala a sálala ze mě energie, když jsem vždy po zvážení zjistila, že je kilčo v pdachu. Jak jsem významně pomlaskávala nad menší velikostí hazuk.