Dlouho jsem přemýšlela a nakonec jsem se odhodlala k tomu, že napíšu svůj názor na genderové kvóty. Předem chci předeslat, že jakožto sociální demokratka věřím v rovnost genderů a myslím si, že je potřeba diskutovat o jejich zastoupení ve veřejném životě.
Bohužel však nemohu říci, že bych byla se současnými tendencemi tohoto diskurzu v rámci strany nadšená. Nestala jsem se fandou kvót ze dvou důvodů: Jednak si myslím, že není správné přijmout kvóty v jednom aspektu a ignorovat je v ostatních (např. věk, bydliště, sociální status atd.), jednak – což je dost zamlčované – to může uškodit lidem, kterým binární genderové dělení nevyhovuje (transgender osoby, třetí pohlaví atp.). Tím, že by se přijaly generové kvóty v současné diskutované podobě, bychom nutili společnost si vybírat pouze ze dvou možností: „privilegovaných“ a „utlačovaných“.
Také se mi nelíbí argumentace některých zastánkyň (píšu v ženském rodě, protože jsem se zatím nesetkala s mužskými zastánci, pro které by to platilo, a myslím si, že v tomto případě je vhodné specifikovat gender lidí, o kterých budu hovořit). Ohánějí se tím, že žen je ve společnosti cca 50 %. To je jistě nepopiratelný fakt, ale co dál? V různých vedeních jsou zajisté potřeba především lidé schopní a kvalifikovaní, nicméně jsem se nesetkala s tím, že by nějaká taková zastánkyně v rámci ČSSD otevřeně v rámci probíhající diskuze řekla, že ženy dokáží být stejně chytré, schopné a kvalifikované jako muži, mají za sebou úspěchy, tak v čem je problém, aby byly týmy talentů posíleny o další sortu lidí, na kterou se z různých důvodů dosud nedostávalo? Jistě, možná si to ony ženy myslí, ale to nestačí – má-li se projednat nějaký problém, je potřeba argumenty vyložit na stůl, ne si je nechávat pro sebe.
Dobře to bylo vidět na nominačním projevu Aleny Gajdůškové, která vyzdvihovala jako své kvality krásu a empatii pod značkou „ženský + určitá vlastnost nebo rys“. Vlastně tak rovnou přikyvuje šovinistům, kteří ženy považují za nelogické bytosti, které jsou dobré akorát jako modelky na billboardy a na žehlení interpersonálních roztržek. Téhle hře nahrávají i média, která interpretují boj kandidátek na místopředsedkyně tak, jako kdyby soutěžily ženy pouze mezi sebou. Je otázka, jak to vnímají členové strany.
Už jsem se setkala i s názory, že by ženy měly držet víc při sobě, „jako muži“. Nemyslím si, že by ve straně existovalo něco jako mužská struktura, už jenom z toho důvodu, že některým nepohodlným mužům jsou okopávány kotníky (např. Jiřímu Dienstbierovi). Vytvářením ženských aliancí se navíc těžko rozbijí mužské struktury (existují-li), jen dojde k souboji genderů, což ovšem asi není to, co by si strana měla přát. Objevily se také nesouhlasné reakce na stínovou vládu, kde se zmiňoval nízký počet zastoupení žen. Problém je v tom, že ti lidé, kteří volají po jiném složení stínové vlády, nejsou schopni říct, kdo by tam tedy měl být alternativně dosazen. Jak se již vyjádřil Jakub Patočka z Deníku Referendum, nejspíš by tito členové nebyli rádi, kdyby byla místo Dienstbiera dosazena Benešová a místo Zaorálka Zemanová. Také mi nepřijde správné kritizovat stínové ministry za jejich gender, u kterého mají neoddiskutovatelné právo výběru a který nemá vliv na výkon jejich role. Setkala jsem se ovšem s jednou sociální demokratkou (prokvótní), která na jedné panelové diskuzi poměrně naštvaně hovořila o tom, že ve stínové vládě žádný ministr není odborníkem a že na krajských konferencích mají muži vše předem dohodnuté a baví se akorát mezi sebou. Neznám podrobně její situaci, ale jak jsem ji poslouchala, přišlo mi, že z ní tak trochu čiší nenávist vůči mužům ve straně obecně, protože ona má pocit, že její gender ji limituje. Nepopírám, že hulváti existují, ale přijde mi smysluplnější bojovat proti nim konkrétně.
Osobně mám s muži (ale i ženami) ve straně dobré i špatné zkušenosti. Také pozoruji, že ti muži, kteří jsou zastánci kvót, by je vlastně ani nepotřebovali, protože u nich v klubech se ženám dostává rovného zacházení. U hulvátů lze předpokládat, že proti kvótám budou aktivně vystupovat (samozřejmě, proti kvótám mohou vystupovat i slušní jedinci), nicméně pozoruji absenci nějaké snahy se na tyto hulváty zaměřit, výrazně jim vyčinit jejich chování a na tomto základě vybudovat svůj návrh kvót. Kdo odsoudil Vítězslava Jandáka za jeho neslušné řeči o ženách? Proč ty ženy, které se zastávají kvót, nejdou s mužem do otevřeného konfliktu? Takhle to vypadá, že v ČSSD existují dva světy: Jeden mužský, kde se pečou jak spolupráce, tak i souboje, a jeden ženský, který s tím prvním nemluví a chce s ním bojovat.