WRIGLEY: možná to, že pokud něco takového udeláš blbě, tak toho člověka zabiješ, i když by jinak umřít nemusel?
abys mi rozuměl: CPR je poměrně agresivní úkon - snadno se při tom zlomí žebra a jinak jim ublížit, pacienti popisují, že je to bolí tak, jako by se jim po hrudníku prošlo stádo slonů.
CPR se učí, protože je indikováno ve stavu, kdy jakákoliv jiná akce povede ke smrti pacienta. je to stav, který dokáže identifikovat i laik, a který se dá snadno vyloučit (když se pacient začne bránit). Jinými slovy, v případě CPR vážně není co ztratit.
Na druhou stranu, třeba hrudní punkce se používá ve stavu, který není tak častý, je podstatně hůře rozpoznatelný, a pokud se punkce udělá špatně, může pacientovi hodně ublížit. ten poměr benefitu a rizika není zkrátka tak příznivý, aby se to vyplatilo ve velkém učit laiky.
zdravotníci se zkrátka bojí, že tohle know how budeš používat v nesprávných případech nesprávným způsobem, a to, co tě naučili, použiješ k tomu, abys někomu, byť neúmyslně, ublížil, a cítí za to zodpovědnost. což nemusí být tvůj případ, ale to ten doktor, sestra ap. nemůže vědět, když tě nezná.
nechci tím říct, že byste se takové věci neměli učit, pokud vás to zajímá a chcete je umět. jen se slyším vysvětlit, proč je k tomu určitá část odborné veřejnosti skeptická.
pokud to nejsi s to pochopit ani tak, tak se zkrátka na určitých věcech a hodnotách nepotkávame, a nevidím smysl v téhle debatě dál pokračovat.