JAKKILLER: Nojo. Podle mé (rozsáhlé!) zkušenosti se hrdinky nefalšované červené knihovny vyznačují hlavně tím, že mají být ohromně sympatické, emancipované, ambiciózní, citlivé, dobré matky, charakterní a laskavé, navenek sebevědomé a v duš zranitelné a tak dále a tak dále. Prostě skoro-ideál (ale lidský), se kterým se dáma při četbě ztotožní, nebude mít problém držet hlavní hrdince palce a nepřepadne ji žárlivost, až hlavní hrdinka skončí v posteli s hlavním hrdinou (kde se naopak očekává vysoká nerealističnost, což právě znemožňuje mužům požitek z tohohle typu literatury, protože se s tím realitě na hony vzdáleným šampónem prostě identifikovat nedokážou).

Takže Pinky je modelové hrdince Harlekýnek vzdálená asi jako ryba bicyklu. ;)

WITTGENSTEIN: Milostný motiv = červená knihovna? OMG. To už je červená knihovna pomalu i Klub Rváčů.

To je ještě v pohodě, ale co třeba taková Caitlín R. Kiernanová, jejíž Drowning Girl právě čtu: narodila se jako muž, nechala se přeoperovat na ženu, v současné době žije se svojí partnerkou, kterou potkala už jako žena. Jakpak byste asi tady aplikovali šuplíček "ženské psaní" ? :)

SHEALA: Ale kuš s těmi Číňany pořád. Byla černoška a natolik samotářská, že o její sexuální orientaci nic nevíme. Rozhodně nemůžu dohledat cokoli o nějakém partnerovi jakéhokoli pohlaví, natožpak o dětech.

DELLAMORTE: Tak čínských černošek moc nebude. Ale kdybych v životě nečetl jedinou povídku od Octavie Butlerové, byl bych výrazně ochuzen.