Grrr... smolení anotací je vždycky práce pro vraha (tedy z člověka se pak ze zoufalství vrah stane). Hodím sem své výplodky/výpotky, kdyby k tomu třeba někdo měl nějaké připomínky či vylepšení. Připadá vám to aspoň nějak srozumitelné? (V ideálním případě by to mělo být ještě taky lákavé a čtenářenavnaďující, ale v to ani nedoufám :D)

Anotace na zadní stranu obálky knihy:

Laëgühr.
Led pod kůží.
Druhá z posvátných össenských drog.
Laëgühr zaostří mysl na vzdálený cíl. Ukáže směr, najde spojení, otevře cestu.
Ale co když se z druhé strany zároveň někdo dívá sem?

Druhý díl ságy Mycelium bezprostředně navazuje na předchozí román Jantarové oči. Lucas Hildebrandt je zpátky na Zemi. Prozatím dosáhl všeho, co si předsevzal; jenže zároveň se nedopatřením a mimochodem dotkl nejtemnějšího össenského tajemství. Na jeho rukou jsou spóry Druhé z Pětice posvátných drog. A nad jeho hlavou číhají – Ony.

O čem sní Ty, které bdí ve vesmíru? Po čem touží celé věky?

Lodě dlouho čekaly; a teď konečně nalézají. Jejich Sdílené vědomí se obrací ke Studni planetárního ticha, kam se Lucas uchýlil společně s Aš~šádem z Fomalhiwy, a vybírá si svou oběť. Össeanka Kamëlë cítí Jejich přítomnost a zoufale se snaží odvrátit neodvratné; ale všechny okolnosti jsou proti ní. Ve chvíli, kdy uvnitř össenské Církve naplno propukají mocenské boje, se ocitá v sítích cizích plánů. Dělá, co může, aby se vyhnula církevnímu Vykonavateli, záměrům velekněží i vlastní minulosti. Od Lucase Hildebrandta se nesmí nechat poznat, od ostatních se nesmí nechat zabít – a Fomalhiwanovi nesmí uvěřit. Za jeho mediálním obrazem slavného hrdiny tuší nepřiznaný záměr.

Jaké plány má Aš~šád z Fomalhiwy? A nakolik to souvisí s Loděmi?

Co je mezi ním – a Jimi?!

 
Anotace do edičáku na webu Arga/Kosmasu:

Druhý díl ságy Mycelium bezprostředně navazuje na předchozí úspěšný román Jantarové oči. Lucas Hildebrandt dosáhl svého cíle a přivezl telepata Aš~šáda z Fomalhiwy na Zemi; jenže zároveň se nedopatřením a mimochodem dotkl nejtemnějšího össenského tajemství. Na jeho rukou jsou spóry Pětice posvátných drog. A nad jeho hlavou číhají Lodě.
Össeanka Kamëlë cítí Jejich přítomnost a zoufale se snaží odvrátit neodvratné; ale všechny okolnosti jsou proti ní. Ve chvíli, kdy uvnitř össenské Církve naplno propukají mocenské boje, se ocitá v sítích cizích plánů. Dělá, co může, aby se vyhnula církevnímu Vykonavateli, záměrům velekněží i vlastní minulosti. Od Lucase Hildebrandta se nesmí nechat poznat, od ostatních se nesmí nechat zabít – a Fomalhiwanovi nesmí uvěřit. Za jeho mediálním obrazem slavného hrdiny tuší nepřiznaný záměr. Jaké má Aš~šád z Fomalhiwy úmysly? A nakolik to souvisí s Loděmi? Dokáže Kamëlë odhalit pravdu včas?

BRAMBOREENA: Slovníček ne, nebo až za posledním dílem, pokud nebude mít 440 stran :-)
Ať si lajdácký čtenář po jeho prostudování musí redefinovat co to četl :-)
Vzpomínám si, že jsem jako kluk četl/hltal nějaký ruský škvár (tedy v překladu) o boji sovětských pohraničníku s basmači či kým. A velmi často se tam používala nějaká orientální kletba "dobrdle"
Až na konci jsem náhodou zjistil, že jde o doprdele. Poprvé jsem to přečetl blbě a pak už jsem se tu skupinu písmen neobtěžoval kontrolovat.

JANADVORACKOVA: neboj, to se ještě schová pod osobnostní zvláštnoti :) I když ty obavy z psychiatra...

BALAENA: V tomhle směru by fungovala spolupráce a protože se žánry prolínají poměrně furt, existovala by "Komise pro rozpoznání procentuelního podílu toho kterého žánru," případně autor by byl sám nabádán k tomu, aby to ve své tvorbě nějak stanovil, (aby se to dalo spíše zařadit).
A rázem by se vytvořilo i množství pracovních míst :).

Nejsi náhodou psychiatr? Ještě jsem Tě tu nepotkala (chodím sem chvíli, ale co když...).