To je to, co mi vadí na Jantarových očích Vilmy Kadlečkové. Laskavý čtenář se ještě jednou zastaví: já CHCI věřit, že to až tak nemyslela. Ale stvořila knihu obludnou svým poselstvím, knihu, která současnou společnost chce utvrzovat v tom, že všichni muslimové jsou lstiví, zrádní, nerozpoznatelní, a je třeba se jim apriori bránit – aniž by o nich (Össeanech, muslimech, cizincích) řekla něco bližšího. Je to jen odporné, slizké nebezpečí tajemných fanatických spiklenců.
Řekl tu někdo mršina? Že Mycelium není reduktivní „průhledňoučké podobenství“, to jsme si už vysvětlili. Důkazů, že Össeané představují pro Zemi skutečné nebezpečí, je docela dost v primárním textu, další najdeme v novelách „Lunapark Luna“ a „Beztvaré měnící se“). Kdo chce vidět, vidí. Když to má peří jako kachna, kejhá to jako kachna, bude to nejspíš Össean kachna, ne nějaká projekce Straussových „druhých“.
Zde se sluší udělat odbočku na téma „kontakt dvou civilizací“. Tohle je zásadní topos, který pojednali tak odlišní autoři jako Strugačtí, Asimov, Clarke, Banks, Heinlein (hle, boj s brouky!). Cizí civilizace může na naši reagovat pobaveným nezájmem, může spolupracovat, nebo dojde na nějaký ten konflikt, což je z romanopiseckého hlediska nejvděčnější. Mezi jednotlivými stavy samozřejmě existuje kontinuum, takže emzáci s námi mohou spolupracovat v rámci více či méně ďábelských plánů.
A tady dochází na moje další oblíbené téma, tedy srovnávání kultur. Malke v tomhle rozumím velmi dobře, podobné debaty jsem si odbyl jak na univerzitě, tak se spoustou sluníčkových liberálů tady na Nyxu. Jejich východiska jsou relativistická: žijeme ve světě, v němž různorodost nahradila konsensus a ve kterém se jistoty staly nedostatkovým zbožím Relativismus je pak světonázor, který absenci konsensu nejen uznává, ale navíc oslavuje. Postmodernisté rádi mluví o narativech, nu a každý narativ má v zásadě stejnou hodnotu jako kterýkoli jiný. Morální dopady takového přístupu lze hezky osvětlit v (imaginárním) televizním interview s kanibalem. „Tak vy věříte, že lidé by se měli vařit a jíst. Já vás rozhodně nechci soudit, ale publikum to jistě bude zajímat. Povězte nám o tom víc.“
Jestliže věřím, že kanibalismus je špatný, tak ipso facto věřím, že má nekanibalská kultura je všem těm, v nichž lidé jedí jeden druhého, nadřazena – přinejmenším v této konkrétní záležitosti. Obráceně pak platí, že totálně tolerantní jedinec je ipso facto jedincem, který se drží názoru, že pravda je bezvýznamná, a v konečném důsledku možná i jedincem, který je sám bezvýznamný. A právě z této půdy mimochodem vyrůstají fanatici.
Vilmě se myslím podařilo postihnout tenhle základní konflikt hodnotově rozkolísané sekulární demokracie a se sebejistou teokracií a postihnout onen masochistický přístup, který se vyznačuje nekonečnou tolerancí ke všem kulturám vyjma té vlastní.
Braňme se, dokud je čas. Snad jen zkratka „do plynu s nima“ chybí, ale upřímně, tak tupý dav zase není, aby si ji nedokázal docela rychle domyslet.
Krá, krá, krá…