Nerada narušuju vášnivou debatu o škrtání, ale právě jsem dočetla trojku a strašně se potřebuju svěřit s tím, že mě Aš~šád už pomalu začíná s*át víc než pitomá Pinkertýna i se všemi svými keramickými zvířátky. Strašně doufám, že nakonec nebude za hlavního kladného hrdinu série, protože to děsné arogantní mirkodušínovství, co projevil v těch závěrečných scénách (které jsem musela mimochodem přečíst čtyřikrát za sebou, než jsem se jich nabažila, kam se hrabe dějovka z obálky), je fakt na pěst. Ať se jde vycpat i se stříbřitým chladem.

Děkuji, ulevilo se mi. Pokračujte, prosím.

Mám to tady radši nečíst, dokud ten díl nedočtu?

VALTARI: Já bych tu Dunu taky seškrtal, samé plány v plánech jiných plánů, kdo se v tom má vyznat :)

Ne, vážně: kolikrát máme při čtení chuť vzít postavu za klopy a houknout jí do ucha: "Svět takový není!" Případně na ni v duchu pokřikujeme "Ty pitomče, co kdybys jen nepředpokládal a fakt se přesvědčil!" (Konec Mandolíny kapitána Corelliho i McEwanova Nevinného). Kolik šťastných konců by se v literatuře dalo zařídit, kdyby jen postavy měly mobilní telefon (Trevorův Příběh Lucy Galtové). A co bychom se omezovali na literaturu: kdyby měl Napoleon mobil, zavolal by maršálu Grouchymu, ať nechá Prusy být a stáhne se k Belle Alliance - a Waterloo by se nikdy nestalo symbolem drtivé porážky.
Jenže svět ani literatura takové nejsou. Nikdy nemáme všechny informace, rozhodujeme se pod tlakem a mnohdy ani zdaleka na tak racionálně, jak bychom si rádi mysleli. Navíc v každém románu musí být konflikt; kdyby se nedorozumění s dopisem záhy vysvětlilo, muselo by přijít jiné, na kterém by se ukázalo, že Lucas má ohledně otce slepou skvrnu.
A to nemluvím o tom, že ani druhá verze dopisu nemusí být ta pravá. A že kdyby Lucas podlehl zvědavosti, přečetl si podvržený dopis a vzal si sühehl, cyklus by skončil v polovině, protože by se tím definitivně přervala jeho schopnost komunikace s Loďmi.

VALTARI: Hm. Chlapi jsou celkem citlivky a pokud je to dopis od otce, kterého se jako dítě bál a nenáviděl ho, nemusí mu to přijít důležité víc než Fomalhiwan a umírání. Pinky je klubko fobii a taková klubka se i v naší realitě nechovají racionálně.

SARGO: Ne. Chytit příšernou Uršulu (která je dneska doma ze školy, protože mají místo vyučování zábavný Den dětí s žertovnými úkoly a strašně prosila, aby tam nemusela - naštěstí dostala kašel a rýmu) a drüeinovým drátem ji přivázat ke stoličce od klavíru, protože má za týden přehrávku. Dramatické dialogy u toho ovšem určitě budou. :D

BRAMBOREENA: Psát dramatické dialogy do pětky? *vemlouvavý smajlík naznačující natěšený pohled* :-D

To je řečí kolem jednoho nespokojence... nic se nemůže líbit všem, už z principu :-D
(Víc dramatických dialogů, víc! :-D)