JARMIK: Aha, Němeček z Motu (plus "Celé to období vyvrcholilo pozváním na nultý ročník Parconu (1982), kam jsem poslal povídku jako asi nejmladší účastník.") Vskutku tam teď vidím jistého rodinného ducha, tedy ve verzi "dark twin", potažmo jaksi... písmácké nátury, samorosta hloubajícího o nespravedlnosti světa na tenké hranici, za níž už jsou blouznivci našich hor. Ale
http://jakubnemecek.com/esop/files/Vy-kteri-vydavate-knihy.pdf je docela roztomilé (může být větší doporučení než neúspěch v Žoldnéřích fantazie?):
V redakci nakladatelství Skřetodrv seděli už jen hlavní redaktor Honza Skoupý a asistentka Janička Plachá. Když do dveří vstoupil elf ve zbroji, oba sebou trhli.
„Jmenuji se Polydor,“ prohlásil elf důstojně.
Honza se neubránil sarkastickému šklebu, ale jinak byl rozhodnut udržet za každou cenu pokerovou tvář.
„Skoupý,“ představil se skoupě. Stiskl elfovi tvrdou, mozolnatou ruku. [tohle asi nebude vědomá kmínkovská aluze?] „Posaďte se, prosím.“
Elf poslušně usedl na rozvrzanou židli a vytáhl rukopis.
„Mám jen velmi málo času. Přicházím ze světa, kde nejsou knihy, ženy ani láska,“ řekl. Plaše pohlédl na Janičku, jež se zarděla. „Je tam jen boj a smrt,“ pokračoval elf s pohledem upřeným na Skoupého.
...
„Ale vždyť jste říkal, že ve vašem světě nejsou ženy?“ ozvala se náhle něžným hláskem Janička. „Ani láska? Takže po kom zbude to „po nás dvou“?“
V jejím světě také příliš mnoho lásky nebylo; popravdě řečeno, vyskytoval se v něm zatím hlavně drsný kancelářský sex, občas provozovaný ve fantasy kostýmu.
Bonus:
ÉŠOP - Maloobchod povídkami
http://jakubnemecek.com/esop/archiv/2014-sin-chvaly.php
Stránka se rovněž nezabývá pány Kantůrkem, Janišem a Podaným kvůli jejich skvělé pověsti, která (as far as I know) nelže.
Já mu snad těch 33 korun pošlu...