O Myceliu se mluvilo vedle v auditku, ale nechci to tam houbama zamořovat, čili odpověď na
[ JANADVORACKOVA @ SCI-FI, Fantasy, Horror - Smile! I like my friends smiling and my enemies dead! ] napíšu sem:
Když odhlédnem od toho, že jednotlivé scény piluju a přepisuju, to v zásadě vzniká ve třech fázích. Nejdřív ve stavu "inspirace" vychrlím hromadu útržků (tu kousek dialogu, támhle pět stránek nějaké dramatické scény, onde dva odstavce "nálady" – prostě cokoliv, co mě napadne, bez ladu a skladu, bez chronologické návaznosti, propojujících oslích můstků nebo vůbec logiky. V druhéí fázi začnu vymýšlet, jak k těm situacím mohlo dojít a jak se do nich postavy mohly dostat, a "konstruuju" příčiny a následky a hledám souvislosti. Části, které do toho logicky nezapadnou, se buď musí předělat, nebo vyhodit.
Po těchto dvou fázích (manické inspiraci a logické korekci) už mám zhruba představu o kompozici (odkud kam příběh směřuje, jak se to vyvine a jaké události se ještě musí odehrát, aby to bylo kompletní. (Některé události stačí zmínit a proběhnou "v zákulisí", jiné je potřeba "zdramatizovat" a udělat z nich nové scény, které vyplní prostor mezi scénami, které byly napsané v prvním sledu.)
Pak nastane třetí fáze - "chronologické psaní": už to začnu brát systematicky od začátku do konce, píšu pěkně od první kapitoly, hotové scény ještě různě přesouvám sem tam, aby to pěkně gradovalo, když je tam některá linie moc dlouho, proložím to scénou s jinou postavou, aby se to prostřídalo a nebylo to monotónní atd. Do těch scén se (v zásadě) dokážu "na povel" vžít, když už je mám naplánované, a (doufejme) napsat je trochu procítěně, ale už je to spíš systematická práce než nějaké spontánní výtrysky božského vnuknutí.
Do Mycelia jsem v tom prvotním vytržení napsala
různé scény (povětšinou tedy hádky) mezi Lucasem a Aš–šádem, protože vztah mezi nimi dvěma a konflikt jejich odlišného světonázoru je pro mě základním kamenem a hlavní osou příběhu. Tyhle scény se od sebe postupně dost vzdálily – dvě z nich jsou v pátém dílu, další (úplně zásadní) se ocitla na konci třetího (dlouhý rozhovor Aš-šáda s Lucasem na břehu moře; to je historicky vůbec nejstarší část Mycelia, původně byla ta scéna ještě dvakrát delší a pro mě je natolik zásadní, že kdyby mělo v další vteřině celé Mycelium zmizet ze světa a já si směla jednu jedinou kapitolu nechat, byla by to právě tahle). K téže "myšlenkové vlně" patří ještě scéna ve druhém dílu (když Lucas přivede Aš-šáda k Sofii a Aš-šád mu pak vyčte, že s lidmi manipuluje), scéna v prvním dílu (když Lucas Aš-šáda najde a ten se mu hned na začátku vysměje) a několik dalších, které z toho nakonec vypadly úplně (bylo v nich pořád totéž – Aš-šád Lucasovi nadává). Když se takhle ustálil koncept Lucase a Aš-šáda, ještě v tomhle manickém "prvotním psaní" vznikla druhá kapitola prvního dílu (Pinky mluví s Lucasovým otcem) a některé scény mezi Lucasem a Pinky (rozhovor v čajovně). A to je všechno. Bylo to míněno jako povídka či kratší novela ("smrtelně nemocný člověk potká argia-lua, který by ho sice technicky vzato dokázal zachránit, ale kvůli svému filozofickému přesvědčení to odmítá – a ten nemocný ho nedokáže přesvědčit, i kdyby se na ucho postavil; tečka."). Všechno ostatní (houby, Össeané, Církev, Lodě, Gerdánci, Hmyzáci...) se nabalilo později.
V roce 2006 sice bylo "Mycelium dopsané", ale bylo to jiné Mycelium než dneska. Díly měly kolem 200 stran a omezovaly se jen na linii Lucase a Aš-šáda. V jedničce a dvojce nebyly
žádné scény z pohledu Össeanů (nebyla tam vůbec Kamëlë, Ëltaühl ani velekněžka). Ve trojce nebyli Gerdánci ani Lodě (celá linie s GASA, Talim a Fionou – včetně hmyzáka – ve třetím dílu je dopsaná dodatečně). Ve čtyřce byla sice mrtvá Loď, ale nebyly tam linie s Julií, Bärxaenim, Danielem ani Judith a sektou; nebyla aura ani astrální výlety (tohle všechno jsem dopisovala letos na jaře, čili v době, kdy už byla trojka v tisku).
A s pětkou je to teď podobné: hotové jsou scény z původní koncepce, ale ne z těch nových linií. Jsem ve "fázi tři", kdy je všechno rozvržené, ale ještě to chce sedět a psát...