BRAMBOREENA: Což mi volně připomíná, jak Umberto Eco v Jak napsat diplomovou práci varuje studenty, že neschopnost dokončit diplomku, která neustále nabývá a nabývá a nebere to konce, se může postupně proměnit v neurózu, a ta zase vyústit v to, že diplomka skončí s bezmála tisícovkou stran a přesto se ji nikdy nepodaří dokončit. Výhoda v takovém případě ovšem je, že u kvalifikačních prací se málokdy stává, že by komise psala po internetu studentovi nedočkavé zprávy, kdy že už to bude, nebo mu posílala anonymně poštou významné balíčky plné plesnivě páchnoucích hub označených na obálce narůstajícím počtem červených vykřičníků s össenskými ušatými lebčičkami namísto tečky.
Což je konečně pořád lepší, než ze slušnosti potlačovat nutkání psát autorům upomínky o nějaké ty chybějící díly. To se totiž následně promítne do nevědomí a v další fázi vystoupí v podobě hrůzostrašných snů plných smrtící mimozemské toxikománie, která je sama skrytou metaforou zoufalého abstinenčního příznaku snícího.
A ten, kdo vymyslel, že pero je mocnější meče, zjevně nepočítal s houbami.