... a postupně se proflákne, jak je to doopravdy: že (na rozdíl od kytek) zvířata, jaksi, nepatří k mým nejoblíbenějším entitám... :D Jako malá jsem chovala papouška (jmenoval se Gandalf), ale moc dlouho to se mnou nevydržel; jedny prázdniny jsem se starala o králíky (které jsme pak s cynickým potěšením snědli); a k delšímu soužití by mi připadaly snesitelné akorát kočky, protože není třeba je venčit a cvičit, člověka v zásadě ignorují a i když jsou vlastně úplně hloupé, dokážou to vydávat za vznešený nadhled, takže si do nich člověk může promítat kdejaký aforismus o životě, vesmíru a vůbec... jenže na ty mám pekelnou alergii v poměru jedno pohlazení ku padesáti pěti kýchnutím; vlastně hůř, stačí projít domem, kterým někdy v tomto století prošla kočka, a můžou mi oči vyplavat z důlků; čili holt zvířata do žádných knih nezahrnuju, protože o nich vůbec nic nevím a asi bych si naběhla hůř než s ráhnovou kostí... :D