KAVEN: BTW, tohle ani nebudu skrývat jako spoiler (nespoiluje to nic z Mycelia canonu :-) Urychlovač reartronů má téměř určitě podobu drueinového pásu, stočeného do tvaru moebiova prstence. Za normálních okolností se na jakékoliv drueinové dvourozměrné struktuře hromadí reartrony na jednom jeho povrchu, zatímco z druhého utečou (volba toho, pro kterou stranu se rozhodnout, je dosud nevyřešený astrofyzikálně-psychotronický prolbém). Ale právě ten Lucasův kolega dostal podvratný nápad: co reartrony udělají, když se drueinový pás rozdělí, otočí a znovu spojí, takže nadále má jen jeden porvrch? samozřejmě, reartrony jsou zmatené, a nějak se pořád nemůžou rozhodnout, jestli jsou na té straně pásu, na které chtějí být, a nebo na té druhé: v libovolný okamžik kolem sebe vidí jen polovinu těch reartonů, které by měly při dané odpovídající tloušťce pásu vidět, a nevědí, jestli jsou na té správné straně. protože ale pohyb po povrchu drueinu je pro daleko snažší, než prostup skrz (protože objem drueinu izoluje, resp. jeho objem je to, co přesahuje do RA prostoru - to, co psychotronické síly usměrňuje, je právě jeho povrch - průsečík složitějšího vícerozměrného mimoprostorového objektu s naším trojrozměrným prostrem), tak z každého další pokusu ubohého utýraného reartronu zkrz mimoprostor na protější stranu pásu vychází reartron o nepatrně více urychlen ve smyslu kinetického pohybu v našem prostoru.
vypnutí urychlovače je pak až tak jednoduchý proces, jako mechanické rozpojení do té doby uzavřeného drueinového moebiova prstence. teď nám reartrony pěkně kolují stále rostoucí rychlostí, ale pochopitelně
víme, že v komoře urychlovače jím byly bombardovány psychoaktyivní předměty, které se následně měnily na argenit:
zbývá tedy ještě popsat mechanismus, který donutí reartrony odlepit se z povrchu drueinu a vrhnout se skrz značný odpor kladoucí běžný prostor aspoň zhruba směrem, kterým ho experimentátor chce mít: něco mi říká, že tenhle element, zapojený do obvodu urychlujícího drueinového pásu, by mohl být ne nepodobný Krebsovu mlýnku (právě lopatky jsou tvořemé drueinem, z jedné strany pokryté granoplastem, uvnitř prostoru odstíněného od rušivých vlivů protonace dalším granoplastem) a reartrony odlétající z konců lopatek krebsova mlýnku - který to navíc fyzicky roztáčí, to dá rozum - se dále pohybují spirálovitým pohybem, který, když jednoduše z poloměru mlýnku odvodíme jeho vlnovou délku, umožňuje do jednoho z uzlových bodů, kde se trajektorie reatronů protínají, umístit ozařovaný předmět (ale protože je tam fázový posun a uzlové body se pořád posouvají, tak ozařovaný předmět se otáčí na takové jako podložce, na které stojí mimo její střed, s tím, že rychlost otáčení je synchronizovaná s rychostí otáček, kterých dosáhne ten Kebsův mlýnek. Počet lopatek Krebsova mlýnku by mi lákalo, aby bylo pět - ale nemám pro to žádné pavědecké zdůvodnění, zatím :-)
Nicméně už je jasné, proč Össeané pokládají výzkum v tomhle směru za herezi - protože zatímco oni tvoří Vesmírný kruh dokonalého bytí z jediného pásu drueinu, tak Gerdánský a pozemský trik s přerušením pásu a jeho následným spojením do podoby Moebiova proužku s jediným povrchem je už na první pohled blasfemická bezbožná vzpoura proti dokonalosti - a to ani ještě netuší, co to udělá s chudáky reartrony, protože oni díky orientaci na myceliální biotechnologie nikdy nebyli zvlášť silní ve pozemských a gerdánských rouhačských naukách, jako matematika, geometrie, fyzika...