BRAMBOREENA: Tak ale jemu to fungovalo, žejo ... :-)
Když to vezmu trochu vážněji, tak nejde konkrétně o jazyk, ale o množství práce, která se vrazí do věcí, se kterými román nějak souvisí. Když čteš Pána prstenů, tak neustále cítíš kolik hloubky za tím vším je. Postavy těží z obrovského materiálu, o kterém se nikdo nerozkecává, ale v autorově hlavě je.
Tolkien byl lingvista tělem i duší, a sám říkal, že u něj se příběh vždycky odvíjí od struktury slov. Jiný spisovatel tu práci místo do elfštiny vrazí do něčeho jiného. Ale pokud tam tu práci vrazí, jeho román nakonec bude moci mít stejnou hloubku.
Ty jsi třeba tu práci vrazila do argenitového vesmíru. Můžeš si z toho dělat srandu, ale faktem je, že třeba vztah Lucase a Aš~šáda je tak zajímavý díky tomu, že jsi kdysi opravdu důkladně promyslela filosofii skrytou za Fomalhiwou, se všemi jejími důsledky, historií atd. Není to to jediné, co na román potřebuješ, ale když máš i to ostatní, tak tahle práce je obrovská studnice, ze které může čerpat, a která mu dodá tu hloubku.