Skvrny od krve dokážou člověka znepokojit. Obzvlášť když ta krev není jeho. Ještě o trochu víc – když není lidská. A dvojnásob – když k tomu chybí jakékoliv vysvětlení.
Daniel Byrd zíral na kalhoty od jednoho ze svých obleků. Postrádal je už pár dní, ale ta záhada neměla v boji o jeho pozornost moc vysokou prioritu, protože vlastnil sdostatek jiných pracovních oděvů, které se daly použít k nošení do Senátu. Jenže teď zahlédl v rohu skříně kouli zmuchlané látky a vytáhl ji na světlo. Krev byla össenská. Nacházela se z boku na levé nohavici a zaschla tam v modrých varháncích; čili někdo (nejspíš on sám?) musel ty kahoty vzít, takhle je zmačkat a napěchovat je dozadu za všechno ostatní oblečení, když byla ještě čerstvá. I když Daniel nebyl žádný módní guru, s obleky za tisíce obvykle nezacházel tak nelaskavě. Tohle by po pravdě řečeno neudělal ani vrah.
Vrazi odpad třídí. Vědí, že mrtvoly a krev patří do molekulárního drtiče.
Ale pak mu to došlo. Koťátka! Samá koťátka! Za tohle může ta spousta ubohých malých össenských koťat, jejichž zahnívající mrtvolky se vrší všude kolem něj!
Je mi trochu stydno napsat něco jako "děkuju vám všem za podporu a krásná koťátka, moc si toho vážím", protože by to znělo jak z americké příručky o pozitivním myšlení... ale ve skutečnosti jo, je to tak, dojímá mě skoro k slzám, že sem i přes to dlouhé ticho občas nahlédnete a nenadáváte mi tolik :) Nejsem s Argem domluvená na žádné verzi "tiskové zprávy", ale na druhou stranu nějaké informace by to chtělo, čili já sem něco napíšu, ale neberte to jako oficiální vyjádření, jen jako pracovní teze (beru Nyx jako napůl "soukromý" prostor - na iternetu samozřejmě žádné soukromí není, ale předpokládejme, že v rámci možností je to tu aspoň trochu "vskrytu" a za větrem).
Napřed dobrá zpráva: šestý díl (Vrstva ticha) mám od ledna dopsaný. Má klasických 25 kapitol a 609 normostran (pro srovnání - jednička měla cca 360, dvojka taktéž, všechny zatím vydané díly dohromady celkem 2237). Vyřeší se a uzavře všechno z Lucasovy minulosti, povedlo se tam zapracovat veškeré retrospektivy a vysvětlení, která jsem kde dlužila (z toho jsem tady lezla po zdi, jak to tam vecpat, aniž by to byla nuda, a dle prvních reakcí snad dobrý). Končí to dlouhým akčním finále, které se táhne přes posledních sto stran, takže nějaké (podle ohlasů též snad uspokojivé) vyvrcholení nastane. Četli to zatím tři betačtenáři, všichni to odsouhlasili jako že super, takže jsem si zatím tak jako opatrně kradmo oddychla. Dalším betačtenářům (i se kterými jsem se domlouvala tady na nyxu) jsem to ale zatím neposílala (a ani jsem to tady v auditku s jásotem neoznamovala), protože jsem je zatím nechtěla otravovat s něčím, co - a to je ta druhá zpráva:
Špatná (nebo možná pro někoho dobrá, jak se na to kdo dívá): ještě 300 napsaných stránek mi jaksi zbylo.
Závěr šestého dílu je jiný, než jsem původně plánovala (a než mám léta napsaný). Mělo to skončit na Fomalhiwě, ale tam se ještě vůbec nedohrabali. Neuzavře se to s Klíčem a se Sgenem (tyhle světodějné části prostě zůstávají stranou, to se holt nedá nic dělat, šlo o osobní drama Lucase, dějinné události jsou jenom kolorit v pozadí). A neuzavře se to s Aš-šádem: jemu ještě nějaká ta traumátka zůstávají.
V únoru jsem tohle předestřela Ricarderonovi a poslala jsem mu dva soubory: šestku jakože hotovou (mám pár poznámek od betačtenářů, které tam ještě potřebuju zapracovat, ale jsou to drobnosti) a sedmičku v podobě souboru, kde je to už přesně rozvržené taky na 25 kapitol - všechny scény přesně vymyšlené, některé napsané, některé jen v podobě shrnutí (typu "tady se tihle dva potkají a stane se to a to"). Jmenuje se to "Zakázané směry" (neboli "üewerögikalüx" - ano, zásoby össenských drog jsou skoro nekonečné, tohle je ta rostlina, kterou pěstovali v druhém dílu pod rychlodráhou a na D-alfě je známá jako karwil, takže to k tomu logicky přesně sedí) a je to hlavně o Aš-šádovi a, inu, o Zakázaných směrech (čili Fomalhiwě, trochu D-alfě a Iotě Aurigae neboli Tlix). Celý březen se tu pokouším napsat z toho co nejvíc.
Protože: současný názor Arga je takový, že bude šestý díl a dost. Nechtějí to už protahovat, nechtějí žádný další svazek a další čekání (a nelze se jim divit). Ale nebránili by se myšlence, že ta šestka bude OPRAVDU dlouhá - a tím tedy myslím oba díly v jednom svazku, což by znamenalo celkem 50 kapitol (všechny předchozí díly mají přesně 25) a rozsah kolem 1000 stran (prý J.R.Martin má 1200, takže to uměj technicky vzato udělat). Jenže já to tam holt sypu stabilním tempem jedna scéna za týden. Loni na podzim, když se mi podařilo na týden vypadnout na chatu, kde jsem byla úplně sama zamčená v prázdném domě a nikdo po mně nic nechtěl, jsem psala jednu scénu za den, čili vlastně mám pořád pocit, že stačí chvilka a bude to (psychiatři tomu říkají "optimistický blud"); ale za normálního provozu to prostě nedávám.
Čili já sama vidím ještě další řešení. Skončíme šestkou a NIC DALŠÍHO NEEXISTUJE. Poslední díl vyjde v termínu, bude se to brát za uzavřené a hotovo. Když se někdo zeptá, co píšu (mimochodem: beseda na Světě knihy 12. 5., kdo tam třeba budete), prostě řeknu, že volně navazující román o Fomalhiwě (fakticky tedy navazuje stejně těsně jako všechny jiné díly Mycelia, ale co už...), ale na ten už nikdo čekat nebude, takže si ho do roka a do dne dosmolím. Buď ho pak někdo bude chtít vydat, nebo ho prostě dám volně ke stažení na síť (a sem do auditka samozřejmě); ne, nepodléhám megalomanskému bludu, že o všechno, co napíšu, by nutně museli nakladatelé stát a ještě někdo byl ochoten pořád na to čekat - spíš už mě definitivně všichni proklejou :( Tož jdu zase zalízt do koutka a rychle smolit. Ta sedmička mě fakt baví, proti šestce (se kterou jsem se dost mořila, aby se uzavřelo, co se uzavřít má) to jde parádně, mám tam naplánované samé scény, na které se těším, tak třeba to ještě stihnu a půjde to nakonec k té šestce přilepit...
PS: ten kousek s Byrdem už je z té "sedmičky", ale teda bez koťátek.