MOUNTBATTEN: Přesně jsem to chtěl říct. Velmi barvitá metafora ... ta paní by měla být spisovatelka.

Přátelé, budu první, kdo bude jásat a otvírat lahve s bublinkovým obsahem!

HARALD: (Nyxdroid teď nevím, ale z mobilního Chromu se to poznat dá. Každopádně nelajkoval.)
Tiskárna vč. distribuce jsou myslím tak 3 týdny, leda by se trefili do nejhoršího adventu; do 10 týdnů by se mohly vejít i korektury.
Každopádně nepochybuju, že odevzdání rukopisu zde bude oznámeno neprodleně, možná i několikrát.

HARALD: ono to skončí "my nesmíme ani naznačovat"

BRAMBOREENA: Tak ať taky něčím přispěju, tohle je z rozhovoru s GRRM ve VanderMeerově knize WonderBook:

Často jsem mluvil o tom, že v jistém smyslu existují dva typy spisovatelů, kterým říkám Architekti a Zahradníci. Architekti všechno předem plánují přesně tak, jak skutečný architekt plánuje stavbu domu. Než se začne stavět, on už ví, kolik tam bude místností a jakou bude každá mít rozlohu a kudy vede potrubí a z čeho bude střecha; všechno má opatřené rozměry, dokonce už rozmístil na stěnách zásuvky. Ví všechno, než se zatluče první hřebík, než se kopne do základů, ba i než někdo plány orazítkuje. Někteří spisovatelé pracují právě tak.
Zahradník prostě jenom vykope díru, zasadí semínko a pak to zalévá vlastní krví a potem a čeká, co vyleze z hlíny. Zcela náhodné to není, protože Zahradník samozřejmě dobře ví, co zasadil; ví, jestli to bude dub, anebo tykev. Pokud ho nějaká následná inspirace naprosto nepřekvapí, má rámcovou představu o tom, co dělá.
Nemyslím si, že by v naší branži bylo moc čistých Architektů nebo čistých Zahradníků. Většina autorů je nějakou kombinací obojího. Ale mívají sklon tíhnout spíš na tu nebo na druhou stranu – a já jsem docela vyšinutý na tu zahradnickou.

RICARDERON: Teď už to nedokážu zastavit. Prostě to už musím dočíst.

Můžeš tedy, prosím, naznačit tak 10 týdnů před skutečným vydáním, abych si střihnul čtvrté čtení?

STARE_CASY: To je to rozdělení na "zahradníky" a "architekty", které se teď probíralo v souvislosti s poslední sérií Hry o trůny: zahradníkovi to bují samo, architekt přesně plánuje, a zklamání lidí ze závěru dodaného scénáristy HBO plyne z toho, že Martin je zahradník, zatímco scénáristi to pojali jako architekti.
V tomto ohledu to ovšem mám dobrý; já jsem zahradní architektka! :D I když ne zcela dostudovaná.

Naprosto netuším, který spisovatel to prohlásil, ale moc se mi to líbí a na dalších a dalších autorech vidím, že to je pravda. Nedokážu to odcitovat přesně, ale smysl je ten, že od určitého momentu si postavy začnou žít vlastním životem a naprosto nedbají na to, jaké má s nimi autor úmysly. Autor už jen klopýtá za nimi, snaží se stihnout zapsat alespoň podstatnou část jejich života a na nějaký původní příběh může s klidem zapomenout, i kdyby si před tím sepsal sebelepší osu a psaní si sebelépe zorganizoval. Postavy, které stvořil, mu velmi rychle vysvětlí, jaký je to bloud naivní.

RICARDERON: Harald je taky stiženej optimistickým bludem.

HARALD: kdyby ses zeptal, jestli to máš dělat, byli bychom ti odpověděli.:)

No ono je to s těma románama jako s řekou: člověk je tam nahoře u pramene, vidí, jak to zhruba vypadá na horním toku, udělá nějakou (na základě tohoto pozorování možná i celkem realistickou) aproximaci, kdy se to jako celé dohrabe k moři... jenže nedojde mu, že pak na konci bude nížina a z bystřiny se stane deset kilometrů široká delta se spoustou mokřadů. No nicméně mám holínky a lopatu a zarytě se prohrabávám. Jsem osoba celoživotně postižená optimistickým bludem, takže už patnáct let věřím, že to bude hotové příští týden. Krk bych na to dala!

RICARDERON: A jejda.

GENTIANA: Ale jistě, takových scén je celá řada (ne moc dlouhá, nepředstavujte si frontu na toaleťák za bolševika, ale spíš tak jako řádek mrkve na záhonku domácího typu) a tvoří jakousi pomyslnou kostru (no kostru - pár kostí dinosaura, co se podařilo vykopat) příběhu, což Vilmu zmátlo již před lety natolik, že nabízela Mycelium ve vydavatelstvích jako hotovou věc, která bude do dvou let celá na pultech.:)

XCHAOS: No, to já jsem daleko skromnější po těch letech. Já chci prozatím jen konec. Pak ať si to bují, jak chce.:)