ARGANNAH: To je ale přesně to, co pořád ještě dělá "oficiální" literární věda ve vztahu k fantastice a co mě celý život štve: jak jsou tam raketky a emzáci, nedá se to brát vážně :D A tím víc máš můj obdiv ty za to, jak proti těm předsudkům vytrvale bojuješ (jo, zrovna mi přes FB přeběhl program vašich popkulturních seminářů na tenhle semestr). Ono se to vážně pomalu mění: dospívá generace, pro kterou už je fantastika normální součástí kultury, a pak už snad bude možné posuzovat jednotlivá díla jako taková a oprostit se od předsudků vůči žánru.

XCHAOS: s tím doceněním po smrti fakt nesouhlasím. Může to být tak i onak (ocenění za života, ocenění po smrti... nebo prostě ocenění od tří kolemjdoucích geeků, přičemž celosvětová sláva nenastane nikdy). Jak jsem tam psala, pro mě je rozhodujícím kritériem toho, jestli něco je nebo není umění, jenom ta vnitřní "pravdivost" - přičemž v úplně krajním případě to může být "pravdivé" jen pro jednu jedinou osobu na světě, totiž toho tvůrce: vybleje si na papír svou terapeutickou povídku, pobrečí si nad ní, protože díky ní najednou cosi pochopil o sobě (svých vztazích, povaze, minulosti, whatever), a pak ji roztrhá a spláchne do záchodu, šlus, hotovo, žádné stopy a zátěž pro potomstvo. Tohle se asi neshoduje s oficiálním výkladem (umění by asi správně mělo být sdělné a obecně platné a zajímavé i pro další lidi), ale já jsem holt ta škodící naivní idealistka a nějakou vnitřní pravdu tam potřebuju (a naopak - ta mi ke štěstí úplně stačí, protože dobře tuším, že s nějakou tou nesmrtelností a vstupenkou na Olymp to nejspíš neklapne). O tomhle jsem koneckonců v Myceliu taky psala: je tam scéna se slavným össenským plazmolyžařem, na kterého všichni zapomenou, ještě než vůbec skončí recepce na jeho počest. To je zhmotnělá noční můra každého tvůrce... ale vím o ní, čili nehodlám se tím stresovat :D

ARGANNAH: Za me radsi florentskou renesanci a venkovske napodobeniny a tihnuti k idealu, nez neco, co uklizecka bez premysleni vynese.

VANEK: Za tím, co říkám, jsou nějaké zkušenosti s tím, co se stane, když humanitněvědný obor udělá tenhle krok s plnou vážností a začne považovat za relevantni pouze to, co je elitní. Tldr: je to cesta do kopru. Ale ok, vezmu tvou zmínku o flamewaru jako varování a nebudu se do toho pouštět. :)

VANEK: Obzvlášť ta špatná letecká akrobacie mě trápí ...

ARGANNAH: Myslím, že tady je velký potenciál na sestrovražedný flamewar shrunutelný do otázky "je špatné X ještě pořád opravdu X per se, respektive jak moc?" Špatná haute cuisine, špatná letecká akrobacie, špatné státnictví…

ARGANNAH: myslím, že umění se přeceňuje :-) každopádně, každý to může vidět jinak, proč ne. někdo hledá "pravdivost", pro jiného je to "umění pro umění" a pro jiného je to nadčasovat (ta je ale u sci-fi sakra těžká, protože budoucnost se jaksi přirozeně vyvíjí jiným směrem, než bylo předvídáno).

jako fakt bych se v tom tolik nerochnil, celou debatu způsobila jedna nevinná poznámka. nová fantastika je super žánr, že to není sci-fi v původním smyslu slova? no a co... tak se tomu může říkat třeba kosmický magický realismus, nebo co já vím :-)

XCHAOS: Ale přece naopak, umění je kde co, od mizerných básniček dvanáctiletých dívek až po Nezvala, od batolecích čmáranic až po Dalího. Akorát je to někdy umění zralé a někdy nezralé, někdy dobré a někdy špatné, někdy má životnost desítky let a někdy jeho význam spočívá pouze ve vlastním okamžiku tvorby a pak se může klidně zahodit. Souhlasím, že budoucnost nikdo nezná a až ona rozhoduje o tom, jaký diskurs o umělci povedou, jakými nálepkami ho označí a jestli si ho vůbec bude někdo pamatovat. Ale i umělec, který svá díla nikdy neukázal a před smrtí je spálil, zůstává přece umělcem.

ZUZKAOU: to je bohuzel pravda pravdouci! vzpominam si jak strasne tezce jsem kdysi jako editor na Legii bojoval s predsudky, ze "paranormal romance" jsou take FANTASTIKA a na Legii patri, at je to romanticke sebevic a sebevice podobne cervene knihovne... hooodne tehdejsich editoru na Legii na me koukalo hodne divne... :)) pritom ja ten zanr take nemusim... ale mam proste soudnost a vim ze to JE Fantastika... :O)
ale nastesti se to nejak pak vsaklo... :O) a neni to jedinej pripad... vzpominam na devadesatky, kdy do sirsi pribuzenske fantastiky vedle SF jen neradi scifiste prijimaly take Fantasy ... atd...
no Scifiste jsou stejni Bigotni Poseroutkove jako jini lide... :))

I když se obávám, že scifistka pohrdne čtenářem červené literatury :-D

GAARQ: ále, čtenářka červené knihovny sci-fistou nepohrdne!

BRAMBOREENA: SF pride, yes! výhodou je, že neultrafialoví mejnstrýmově-žánroví čtenáři nejsou takové citlivky jako bílí heterosexuální muži, asi proto, že z toho vynecháváme jejich... citlivé okončetiny a věci s nimi spojené ;)

GAARQ: Přesně!
No tak... kdy zorganizujeme pochod Sci-fi Pride? Za rovnost žánrů a proti diskriminaci? :D Ale v tý duhový vlaječce musíme mít ještě ultrafialovou, jinak by to nebyla pořádná sci-fi... a na tom to ovšem asi ztroskotá.

BRAMBOREENA: a přitom je ta teze tak zjevný nesmysl, který nevidí jen ten, kdo ho vidět nechce. pokud má zastání u čtenářů, budiž, ale u akademiků je to tristní o to více. ještě dnes musí literární vědci psát apologetiky fantastiky. a korunu tomu s oblibou nasazují autoři, kteří nějakou fantastiku napíší, ale hájí se, že to tak vlastně není, protože mají strach ze špatného marketingu. a kruh se uzavírá.

ZUZKAOU: Ve skutečnosti jsem si umínila, že to sepíšu, během četby nějakých obvyklých hejtů (už nevím, jestli na iliteratuře nebo h2o, ale zkrátka na nějakém podobném místě), kde se zas nějací mainstreamáci otírali o fantastiku a říkali o ní přesně ty věci, které tam v úvodu píšu. Takže jo - fakt existují lidi, kteří tuhle triviální věc nechápou. :D

ZUZKAOU: Naprosto souhlasím. Musím říct, že obecně nepopulární Pinky (aspoň podle hovorů s dalšími čtenáři) je pro mě jednou z postav, která vytváří atmosféru uvěřitelnosti uprostřed emzáků, hub a klonovaných mezihvězdných lodí.

BRAMBOREENA: trošku mě překvapuje, že tohle je fakt potřeba někomu vysvětlovat.


A teda podle teze že podstatný : "...ten okamžik, kdy člověka při čtení zamrazí v zádech a on si náhle s pocitem úžasu řekne: "Jo! Tohle sedí! Páni, to je tak šíleně přesný! To znám, to jsem zažil, takhle to na světě chodí...", tak jednou z podstatných uměnotvorných složek Mycélia je Pinky! :-D

(což je myšleno čistě jen v těch nejlepších možných významech, co se do výše napsaného dají vložit)

BRAMBOREENA:
XCHAOS:
Zrovna nedávno jsem si vzpomněl na starého učitele francouzštiny, který nám jednou suploval na gymplu. Učil nás tenkrát nějakou báseň od ... nevím, nějakého francouze ... a opravdu procítěně a s nadšením nám popisoval jak ho to kdysi, když byl v našem věku, hrozně oslovilo. Na nás to nezapůsobilo, protože to byl nějaký další dědek co do nás cpal divné básničky.

Nicméně díky tomu jsem si udělal představu co je to hodnotná literatura. Ten básník kdysi byl určitě bouřlivák, a bořil konvence, a mládež z toho byla nadšená, protože vyjadřoval něco, co je oslovilo. Přitom ty básně byly dost možná obecně označované jako brak co kazí dobrý vkus našich dětí a tak dále. O 30, 40 let později mládež vyrostla a dospěla. Staří kritici vymřeli, a bývalá mládež ve svých kritikách vyzdvihovala toho dříve zatracovaného básníka, protože si dobře pamatovala, co pro ni tenkrát ty básně znamenaly. A tím se z kdysi nevhodné literatury stává vyzdvihovaná hodnotná klasika.

Tito noví dospělí kritici se nové mládeži pokusili předat ten stejný pocit, který u toho zažili kdysi oni. A někdy to třeba fungovalo i po několik generací. Jenže dřív nebo později ti noví mladí budou vyrůstat v jiných podmínkách a budou je trápit jiné věci. Ta úžasná elektrizující pravda, kterou z básní čerpali jejich předchůdci, jim bude připadat nezajímavá. Třeba proto, že už v moderní době není aktuální, protože společnost žije něčím jiným. Nebo proto, že už tu velkou pravdu dávno znají, protože jejich rodiče to do nich odmala hustí. Takže budou číst něco jiného, méně "hodnotného". No a z toho něčeho jiného se za pár desetiletí stane nová klasika - až kritici zase vymřou, a bývalá mládež se prodere k významnému společenskému postavení.

Je ovšem pravda, že některá díla jsou silně nadčasová a dokážou oslovovat lidi i po mnoha generacích. Jiná zase, vzhledem k vývoji společnosti, pár generací přeskočí a začnou oslovovat až potom. A jiná oslovují jen svoji generaci a pak se na ně zapomene. Je to ovlivněné vlastním dílem, ale i čtenářem a prostředím ve kterém vyrůstá. Podle mého soudu je hodnotná veškerá literatura, co vůbec kdy někoho oslovila.