I když se obávám, že scifistka pohrdne čtenářem červené literatury :-D

GAARQ: ále, čtenářka červené knihovny sci-fistou nepohrdne!

BRAMBOREENA: SF pride, yes! výhodou je, že neultrafialoví mejnstrýmově-žánroví čtenáři nejsou takové citlivky jako bílí heterosexuální muži, asi proto, že z toho vynecháváme jejich... citlivé okončetiny a věci s nimi spojené ;)

GAARQ: Přesně!
No tak... kdy zorganizujeme pochod Sci-fi Pride? Za rovnost žánrů a proti diskriminaci? :D Ale v tý duhový vlaječce musíme mít ještě ultrafialovou, jinak by to nebyla pořádná sci-fi... a na tom to ovšem asi ztroskotá.

BRAMBOREENA: a přitom je ta teze tak zjevný nesmysl, který nevidí jen ten, kdo ho vidět nechce. pokud má zastání u čtenářů, budiž, ale u akademiků je to tristní o to více. ještě dnes musí literární vědci psát apologetiky fantastiky. a korunu tomu s oblibou nasazují autoři, kteří nějakou fantastiku napíší, ale hájí se, že to tak vlastně není, protože mají strach ze špatného marketingu. a kruh se uzavírá.

ZUZKAOU: Ve skutečnosti jsem si umínila, že to sepíšu, během četby nějakých obvyklých hejtů (už nevím, jestli na iliteratuře nebo h2o, ale zkrátka na nějakém podobném místě), kde se zas nějací mainstreamáci otírali o fantastiku a říkali o ní přesně ty věci, které tam v úvodu píšu. Takže jo - fakt existují lidi, kteří tuhle triviální věc nechápou. :D

ZUZKAOU: Naprosto souhlasím. Musím říct, že obecně nepopulární Pinky (aspoň podle hovorů s dalšími čtenáři) je pro mě jednou z postav, která vytváří atmosféru uvěřitelnosti uprostřed emzáků, hub a klonovaných mezihvězdných lodí.

BRAMBOREENA: trošku mě překvapuje, že tohle je fakt potřeba někomu vysvětlovat.


A teda podle teze že podstatný : "...ten okamžik, kdy člověka při čtení zamrazí v zádech a on si náhle s pocitem úžasu řekne: "Jo! Tohle sedí! Páni, to je tak šíleně přesný! To znám, to jsem zažil, takhle to na světě chodí...", tak jednou z podstatných uměnotvorných složek Mycélia je Pinky! :-D

(což je myšleno čistě jen v těch nejlepších možných významech, co se do výše napsaného dají vložit)

BRAMBOREENA:
XCHAOS:
Zrovna nedávno jsem si vzpomněl na starého učitele francouzštiny, který nám jednou suploval na gymplu. Učil nás tenkrát nějakou báseň od ... nevím, nějakého francouze ... a opravdu procítěně a s nadšením nám popisoval jak ho to kdysi, když byl v našem věku, hrozně oslovilo. Na nás to nezapůsobilo, protože to byl nějaký další dědek co do nás cpal divné básničky.

Nicméně díky tomu jsem si udělal představu co je to hodnotná literatura. Ten básník kdysi byl určitě bouřlivák, a bořil konvence, a mládež z toho byla nadšená, protože vyjadřoval něco, co je oslovilo. Přitom ty básně byly dost možná obecně označované jako brak co kazí dobrý vkus našich dětí a tak dále. O 30, 40 let později mládež vyrostla a dospěla. Staří kritici vymřeli, a bývalá mládež ve svých kritikách vyzdvihovala toho dříve zatracovaného básníka, protože si dobře pamatovala, co pro ni tenkrát ty básně znamenaly. A tím se z kdysi nevhodné literatury stává vyzdvihovaná hodnotná klasika.

Tito noví dospělí kritici se nové mládeži pokusili předat ten stejný pocit, který u toho zažili kdysi oni. A někdy to třeba fungovalo i po několik generací. Jenže dřív nebo později ti noví mladí budou vyrůstat v jiných podmínkách a budou je trápit jiné věci. Ta úžasná elektrizující pravda, kterou z básní čerpali jejich předchůdci, jim bude připadat nezajímavá. Třeba proto, že už v moderní době není aktuální, protože společnost žije něčím jiným. Nebo proto, že už tu velkou pravdu dávno znají, protože jejich rodiče to do nich odmala hustí. Takže budou číst něco jiného, méně "hodnotného". No a z toho něčeho jiného se za pár desetiletí stane nová klasika - až kritici zase vymřou, a bývalá mládež se prodere k významnému společenskému postavení.

Je ovšem pravda, že některá díla jsou silně nadčasová a dokážou oslovovat lidi i po mnoha generacích. Jiná zase, vzhledem k vývoji společnosti, pár generací přeskočí a začnou oslovovat až potom. A jiná oslovují jen svoji generaci a pak se na ně zapomene. Je to ovlivněné vlastním dílem, ale i čtenářem a prostředím ve kterém vyrůstá. Podle mého soudu je hodnotná veškerá literatura, co vůbec kdy někoho oslovila.

XCHAOS: Teď v létě jsem v rámci prokrastinace nahodila takovou miniúvahu o psaní, která s tím trochu souvisí. (Zatím jsem to nikde neuplatnila ani nedala nikomu číst - schovávám si to, až se bude blížit vydání posledních dílů, a pak to hodím někam na sítě, abych se lidem trochu připomněla; ale holt v domovském auditku to být může, tak to přikládám.) Mě Simmons taky štve, a vím úplně přesně proč: spoustu těch rekvizit, které si tam tahá, prostě pokládám za samoúčelné.

• Když je to dobré, není to sci-fi.docx

FERRYH: Hele, nerad bych tu rozjížděl nějaký flejm... napsal jsem dlouhý odstavec, proč Simmons není sci-fi, ale naštěstí se mi smazal, takže napoodruhé stručněji:

Simmons píše horor, fantasy, surreálné vize, prostě všechno možné, používá prvky space opery.. ale fakticky je to tak daleko hard sci-fi, jak to může být. On se ohání rekvizitami hard-scifi, to jo... má tam kvantovku, nanotechnologie, nebo vytáhne i klasiku typu pohon jadernými bombami typu Projekt Orion. Ale všechno jsou to jen donekonečna promíchané a provázané citace. Mě Simmons jeden čas hrozně bavil, ale pak jsem to nějak zavrhl úplně plošně.

Space opera z principu nemůže být hard-scifi. Když se o to někdo pokusí (Baxter), tak je to v podstatě nečitelné a ztrácí to lidský rozměr (i když on se hrozně snaží). Mě ale space opera baví, ale v podstatě se to vždy skládá z nějakých "obvyklých rekvizit", které jsou tak či onak fantasy. Když se dnes někdo snaží o hard-scifi, většinou cyberpunkeři nebo post-cyberpunkeři, tak je to podobně šílené jako tahle doba a je to většinou fakt znepokojivé čtení.

Vilma danou situaci zvládla vymyšlením poměrně unikátních a neokoukaných rekvizit, tedy ve směsi s rekvizitami celkem zavedenými (hyperprostor, teleportace...). Nedokážu přesně popsat, proč mi Mycelium baví, zatímco Simmons mi v jeden moment nějak vyděsill moc a vracet se k němu nechci. Akkütlix a Štír na první pohled vypadají jako vzdáleně spřízněné bytosti... ale prostě Vilma do směsi vnoří takové různé postranní postavy (všech možných ras) kterým se (navzdory tomu, že většinou dopadnou špatně) podaří tak nějak si zachovat v tom všem šílenství... já teď nevím, jak to nazvat... zdravý rozum určitě ne, ale nějak se mi ty postavy začínají dělity na ty, které před smrtí nezešílely a naopak na ty, kterým se to nepovedlo :-)

XCHAOS: nekde jsme cetl ze velka vetsina https://www.legie.info/autor/303-dan-simmons
del je skoro jak anticke drama... :)) tak nevim... :)) ze by DS nebyl scifi?

VANEK: Líbí se mi ty knihy s titulem "Aspoň trochu normální". Vypadá to jako "odsud směrem doprava jsou knihy aspoň trochu normální, ale vlevo je to úplně beznadějné".

Z prodejny Levné knihy/Antikvariát na nádraží v Kroměříži; povšimněte si též sektorového zařazení.