Jen bych připomněl, že slovotvorba ve spoustě jazyků funguje jinak než ve slovanských; z Komerse v sobotních LN:
Každý jazyk má své zvláštnosti a podle toho vypadají i slovníky. Třeba indonéština a malajština (jazyky bezmála totožné) se nám hned z několika důvodů učí snadno: píší lehce čitelnou latinkou, neohýbají slova, nejde o tónové jazyky. Zato při listování ve slovníku vyvstanou nezvyklé potíže: abeceda sice zůstává uspořádána jako ta naše, leč slova se řadí podle kmenů. Hledáte-li tedy význam slova pengajar, musíte napřed vědět, že kmenem slova je ajar. Pod tímto výrazem pak najdete všechny odvozeniny: mengajar – učit, belajar – učit se, ajaran – teorie, berpelajaran – vzdělaný. Složitější je to tam, kde se hlásky mění: menumbuk (drtit) je odvozené od tumbuk (úder), menyuramkan (zatemnit) od suram (temný). Rozsáhlé používání přípon a předpon není cizí ani češtině, naše slovníky ale uvádějí jednotlivé odvozeniny jako samostatná hesla, což je jistě pohodlnější.