KAVEN: Naprosto přesně.
Uff... vrátil jsi mi právě chuť do života, já začínala propadat beznaději, že je to tak nesrozumitelně podané, že to nikdy nikdo nepochopí.
Akkütlix byl celou dobu uvězněný karwilem na D-alfě, proto se nemohl projevovat fyzicky. Před šedesáti lety odtamtud zdrhnul - nechal se odteleportovat těmi ještě nezblblými kolonisty, kteří při tom zemřeli, a proto chybí mezi D-alfany ta nejstarší generace. Pak přežíval na Tlix a hledal způsob, jak se vrátit ke "svému dílu" na Össe (představuju si, že tam nebyl jako "člověk", ale jako nějaká astrální entita). Připravil desku a podstrčil ji do Černých studní, které právě tou dobou vznikly. Nemohl se přímo objevit na Össe, protože tím by na sebe upozornil druhého Sgena, který tam měl velekněze coby agenta. Jak si hledal cestičky, vyhlédl si starého Hildebrandta a dal mu různé ty tajné info o Tlix, ovšem Giles už byl po kontaktu s rawe, takže bylo potřeba počkat na další generaci. Pro kontakt s Lucasem byl klíčový ten okamžik v Giddohru, kdy ho Aohrlermegrl vedl k Prahu Rekeghu - tehdy k sobě Lucase zavolal a mluvil s ním napřímo. Od té chvíle Lucas směřoval k tomu, že byl víc a víc Akkutlixem. Ovšem není to tak, že by měl červa v mozku, který by ho ovládal - to by bylo trapné. Proto se pořád snažím, aby ti "bohové" měli dvojakou podstatu (mohou být bytost, ale hlavně je to "princip" - u Akkutlixe neustálá proměna, u Cirdaha stabilita a řád), čili nepomůže zničit tu konkrétní fyzickou manifestaci. Ono je to těžko uchopitelné... ale křesťanství vlastně taky pracuje s tímhle a asi je to jediný způsob, jak si vlastně představit nějakou "snesitelnou" nesmrtelnost. Věčně mladí řečtí bohové jsou vlastně dost děsivá záležitost :D
MOUNTBATTEN: Ale sto stránek před koncem to ještě jasné není, myslím, že to vyplyne fakt až v úplném závěru.