KAVEN: Já to sem chtěla dát jakože na Vánoce... ale co už, vždyť už vlastně jsou. https://1drv.ms/w/s!AuVdiftnloLhhJNLzpvZiCzGbMJPMA?e=zdZV8y

Rozhovor z ČT jsem ještě neviděl, ale máme tady už druhý obsáhlejší text. Nejdřív o fantastice, pak o zlých otrokářích z Kví-, pardon, o fanfikci. A teď mě zajímá kdy se objeví ten jeden obsahlý text na který netrpělivě čekám - přiblížení toho jak vypadalo Mycelium v době, kdy mělo opravdu 5 dílů a první zrovna vycházel jako žhavá novinka. Jak to bylo koncipované původně, co tam je v těch třech nových dílech navíc a tak.

FERRYH: brrr, otvírat to nebudu... :D

Ale s tím slovníkem si za tím stojím pořád, přece! "Necpat to do knihy" znamená necpat to do té beletristické části; prostě nepsat přímo do textu knihy takové ty popisné pasáže, kdy postava hledí do krajiny, povzdechne si, že zejtra jede bojovat s orky, načež následuje desetistránkový rozklad o všech okolních královstvích a jejich historii a jazycích přímo v linii příběhu místo děje. Tyhle kecy se totiž píšou mnohem snáz než emocionálně vypjaté scény, takže když si autor nedává pozor, může tím celou knihu zasekat a neúměrně zatížit. Proto to patří zvlášť - do slovníku, do dodatků -, a tak to přesně tady máme: Mycelipedie je jasně oddělená od textu knihy, abecedně řazená, vysázená jiným písmem, označená jako "Dodatky" - a člověk ji buď přeskočí, nebo si v ní čte, ale ví, co dělá a nikdo mu to nepodstrkuje. Nedělej, že to nechápeš :D

Vilma Kadlečková: Kniha nepotřebuje mapu. Čtenář chce příběh — ČT24 — Česká televize
https://ct24.ceskatelevize.cz/kultura/1084378-vilma-kadleckova-kniha-nepotrebuje-mapu-ctenar-chce-pribeh
tady je ten rozhovor jako video a cele (redakcne nekracene) - je to krasny artefakt minulosti!! :O)
Libi se mi treba jak Vilma tak opovrzlive mluvi o tom, ze autor by obdobne veci jako slovnicek atd. nemel cpat do knihy, ale nechat je na internetu nebo treba i do supliku s ponozkama... :o)
ha! ;o)

VANEK: Ale to byla fun-fiction na toho Neznáka ;-))

BRAMBOREENA: Ale jen se nestyď, přer 10 lety jsi byla jiná kabrňačka (co - jsem - to - vygooglil?!)
„Člověk vyhledává spíš drama než idylickou budoucnost,“ říká Vilma Kadlečková — ČT24 — Česká televize
https://ct24.ceskatelevize.cz/archiv/1082740-clovek-vyhledava-spis-drama-nez-idylickou-budoucnost-rika-vilma-kadleckova

VANEK: zas do TAKOVÝCH podrobností jsem zabíhat nechtěla :D

A mezitím na FB skupině Openfanworks:

Eva Veselá
Správce
Díky fanfikční autorce Womisce, která se za mě osobně přimluvila, tu mám oficiální stanovisko Vilmy Kadlečkové (Vilma), autorky sci-fi ságy #Mycelium, k fanfiction. Ráda bych z něj později citovala do hesla Mycelium na Fanpolis. 🙂
Určitě ho zkusím ještě šířit na Tumblru mezi členy Obrození 2.0. V ideáním případě by je totiž mohlo inspirovat k tomu, aby napsali na Mycelium nějaké ty fanfikce. 😛

"Fanfic chápu jako naprosto přirozenou součást literárního světa a jako krásné propojení autora se čtenáři. Je to logický způsob, jak začít s vlastním psaním: autor fanfikce si vypůjčí postavy, které si v nějaké knize zamiloval, vypůjčí si fikční svět, ve kterém mu bylo dobře, tím si ušetří práci, kterou jinak autoři mají s budováním prostředí a vztahů, a může si s hotovými postavami rovnou hrát a použít je podle svého. Taky je to způsob, jak napravit nějaký neblahý dějový zvrat nebo špatný konec, který čtenáře v originálním díle naštval, a dopřát postavám lepší osud nebo šťastnou lásku. Sama jsem ve skutečnosti taky začínala psaním fanfikce, akorát se tomu tehdy ještě tak neříkalo: psala jsem ji někdy kolem roku 1986, to mi bylo patnáct let, a byla to fanfic na Dumasovy Tři mušktetýry, ve které Athosova syna Raula, který v originálním díle zemře, zachrání mimozemská vévodkyně v létajícím talíři.
Vím, že k Myceliu fanfikce vznikají (něco v psané podobě, něco dokonce jako čtený podcast). Většinou je to homosexuální slash (což jistě souvisí s tím, že v Myceliu jsou dva výrazní mužští hrdinové, mezi kterými je dramatické napětí; jejich neustálé konflikty vlastně celý příběh táhnou a dojde mezi nimi k ledasčemu, ovšem tohle vyústění jsem nedopustila). Nijak mě to neuráží, s chutí si to přečtu 🙂 Občas ke mně taky po sítích doputuje fanart – obrázky a dokonce animace. Pak se v souvislosti s Myceliem vynořila ještě jedna fanouškovská aktivita, a to je tvorba jazyka. V Myceliu je mimozemský jazyk – össein –, ale moc péče jsem mu nevěnovala a neměl žádná pravidla. Pak se ale mezi čtenáři našli dva lingvisti, kteří vymysleli celou gramatiku, výslovnost a etymologii. Díky nim mám program na generování össenských slov a překlady různých termínů. Také vzniká myceliální wiki. Obecně beru všechny tyhle fanouškovské aktivity jako tu největší poklonu: to, že někomu na těch postavách a světě natolik záleží, aby mu stálo za to sednout k počítači a investovat svůj čas a úsilí, aby jim dopsal další scénu nebo vymýšlel reálie, je ta nejlepší věc, která se autorovi může stát, protože to znamená, že jeho svět žije a příběh rezonuje se čtenáři a že si ho berou za svůj.
A naopak: myslím, že autor ani nemá právo fanfikce zakazovat. Tím, že dopustil, aby kniha vyšla, se jeho svět a postavy staly součástí oceánu příběhů, ze kterého všichni čerpáme. Hranicí, za kterou by mi fanfikce začala vadit, je komerční využití, čili situace, kdy by se autor fanfikce rozhodl nějaké dílo s mými postavami a světem vydat pod svým jménem a inkasovat honorář. Pak bych pokládala za slušnost, aby to se mnou konzultoval. V zásadě se ale ani v tomto ohledu neuzavírám spolupráci. Psaní ze "sdílených světů" je oblíbený model, sama už jsem se taky jiných podobných projektů účastnila, a kdyby někdo chtěl napsat povídku z argenitového vesmíru (světa Mycelia), vlastně budu ráda, protože ve svých padesáti už vidím, že ten svět rozhodně celý vlastnoručně prozkoumat nestihnu."

Děkuji Womisce a zejména Vilmě Kadlečkové. Vážím si toho.
Šiřte, prosím, toto poselství do světa. ❤

***
konec citace

(Je to bizarní propojení, s Womi se znám z orientálních tanců, ne přes sci-fi, a Mycelium nečte, ujíždí na Lokim; no ale třeba se nějaké fanfikce urodí :D Zmínka o lingvistech na všechny udělala fakt dojem, KAVEN, JANAHUSA, už jste slavní ve fanfic komunitě :) )

MOUNTBATTEN: Hned je (ne)člověku líp, že v tom nebyl sám! :-D

zahlasovane, aj ked mne sa 7cka pacila viac. :)

SHEALA: Buď v klidu, kolega v práci to dal také až na podruhé. On je tady programátor, tam je ta lidská část také poněkud v defenzivě... ;)

kod k potvrzení lidství byl pro mě dost náročný, začínám o sobě pochybovat.

PECA: Na mou duši, napsal jsem jenom kód k potvrzení lidství :-), "Myc" a svoje jméno, všechno se tam jinak nasypalo samo...

GROBENIUS: Po vyplnění "Mycelium VIII" v hledacím políčku se to dovyplní "skoro" samo. Jenom jméno a adresu jsem musel doklikat z nabízených hodnot formuláře.

VANEK Na FB k tomu píše Martin Šust (tedy spíš obecně o fantastice, má k tomu obrázek sbírky Alice Sheldonové)

"Je hořké vědět, že při vydání důležitých a zásadních knih náležících do fantastického žánru, jakou je kupříkladu Žena, kterou muži neviděli Alice Bradley Sheldonové, je případná odezva do značné míry odkázána na to, jak dokážeme i mimo bublinu žánrových čtenářů přesvědčivě odprezentovat kvality díla.
Daří se to zpravidla díky neúnavné propagaci všech zúčastněných – kupříkladu u Mycelia díky samotné autorce, Vilmě Kadlečkové, a u Ellisonova Vrcholu vulkánu především díky překladateli Viktoru Janišovi. Někdy jsme na to „sami“ a úspěch pak může být na vážkách, kupříkladu Podobenství o rozsévači Octavie E. Butlerové zaznamenalo velmi slušnou odezvu i v nežánrových médiích, ovšem nestačilo to na to, abychom se ihned pustili do dalších knih této důležité autorky bez obav z finančního neúspěchu.
Prosazovat kvalitní fantastickou literaturu je těžké, v očích mnohých je totiž obrat „kvalitní fantastická literatura“ stále oxymóron. Kupříkladu v aktuální anketě Lidových novin narazíte na obrat „tahle ,pentalogie o osmi dílech‘ se tváří jako sci-fi, ale vypráví o nás a naší době“ (Mycelium v očích Václava Bartuška), jako by to nebyla přímo základní vlastnost desítek, stovek, ba tisíců dalších science fiction románů a povídek. Jakub Šofar šel v Lidových novinách při chvále Mycelia ještě dál se slovy „Příčí se mi napsat sci-fi nebo fantasy…“, sám si snad ani nedokáže přiznat, že i tyto "nízké a odpudivé" žánry jsou tu a tam nositeli kvality.
Přeháním, vím to, ovšem když jako redaktor věnující se téměř dvacet let fantastice neustále čtete podobné obraty ve vztahu k fantastickému žánru, o němž ti osvícení vědí, že stejně jako jakákoli jiná literatura má mezi převládající hlušinou v poměru stejné množství blyštivých vzácných kamenů, zmáhá vás únava a roste ve vás vzdor postavit se lidské zabedněnosti, zvláště pokud se projevuje u lidí, kterých si mimo tuto drobnost můžeme za jejich práci jistě vážit."

Já bych k tomu dodala - ále, co už; ve válce, lásce a propagaci knih je všechno dovoleno! Klidně jsem ochotná předstírat, že vlastně žádnou sci-fi nepíšu, pokud to novou dušičku pod pokličku uloví; však ona si při čtení nakonec všimne, že to sci-fi doopravdy je, a to vlastně dosti čistokrevná a nefalšovaná. Pevnost postojů vidím v něčem jiném: psát sci-fi dál i přes tohle přetrvávající stigma, a to přesně tak dlouho, dokud mi bude připadat, že je to nejvhodnější způsob vyjádření toho, co vyjádřit chci. Klidně napíšu nežánrovou knihu, pokud budu vnitřně přesvědčená, že je to pro daný záměr lepší; ale nehodlám se vzdát sci-fi rekvizit z konjunkturalismu.