JONY: Ano, už je to tak... Naposledy, co jsem ji viděl, tak se vydala s obrovským odhodláním vymýtit vše, co rostlo vskrytu a překrylo mnoha vrstvami ticha každou cestu, která v daném prostoru byla. Až očistné plameny sežehnou vše, co odpadne, na světlo vstoupí nové a žádoucí.
Poněkud civilněji řečeno - pustila se do obnovy jedné velmi zarostlé zahrady. Chvíli jsme tam pomáhali také, hromada prostříhaných větví a vytrhaného plevele rostla a rostla a snad Vilmu nepohltila. Na místě jsem naplno pochopil, jak to Vilma myslela, když mluvila o tom, že při psaní Mycelia se cítí být zahradníkem, který spíše sleduje, jak příběh roste, a jak těžko se osekává všechno, co je navíc.