MVEK: To tam ale vysvětlené je. Hvězdovláda skutečně "spláchne" všecky Duše. Když se to blížilo minule, Akkütlix vymyslel že se schová do klaëwentu, a tím narozdíl od ostatních spláchnut nebude. Tak to udělal, vzal s sebou i Cirdaha, a fakt to fungovalo.

Oba sgenové na tento poznatek zareagovali podle svého naturelu. Cirdah si řekl "aha, takže před hvězdovládou se schovává do klaëwentu, fajn", a od té doby ho nenapadlo udělat nic jiného. Má funkční řešení, drží se ho. Akkütlix si řekl "fajn, to fungovalo, co bych pro příště vymyslel lepšího?" A hledal co dalšího se s hvězdovládou dá dělat. Jaksi náhodou zjistil, že össeani mají nějakou pětici, a ta u lidí způsobí morrisonovu chorobu, a umožní jim ovládat astrální síly, a tedy i hvězdovládu. Rozhodl se že to je fajn věc a musí to mít, a je to lepší způsob jak se s hvězdovládou vypořádat. Našel si Lucase, "posednul" ho aby získal lidské vlastnosti, a absolvoval morrisonovu chorobu, protože přinášení obětí je to, co dělá. Nakonec přesně získal co chtěl, a proto ho hvězdovláda už dál neohrožovala. Dokázal ji ovládat.

Jenže ono to je trochu problematické. Když jsem napsal, že Lucase "posednul", tak to bylo v uvozovkách schválně. On se Lucasem přímo stal; Lucas nadále byl člověk i sgen současně. Akkütlixovi to umožnilo získat astrální schopnosti, jenže současně získal i lidské slabosti, emoce, vazby na jiné lidi a podobně. Možná to pro něj ani tak moc výhodné nebylo, a v celkovém součtu to byla ztráta, ale to Akkütlixe moc nezajímá. Pořád hledá něco nového.

KAVEN: No, to je vlastně další věc, se kterou mám v závěru problém. Necítím se o moc víc nakloněný žádné variantě, jestli Lucas byl Akkütlixem, nebo jen jím ovlivňován, manipulován, nebo ani jedno a viděl to tak jen Aš.
Totiž tak nějak postupně všichni se tvářili, že pro sgeny je hvězdovláda problém, a tak se potřebují někde schovat, aby je to nevcuclo do spodního vědomí.
Jak to tedy Lucas zvládl?

SARGO: Jo, to zní dobře.

("59 nových příspěvků" = vždycky špatný znamení :-))

KAVEN: A nebo možnost číslo šestnáct a půl - Ash byl zkrátka estét - a nebo zvědavá opice :-D Lucas ji přeci ladil a tvořil průběžně, takové dílo se jen tak nezničí. Aš~šád mohl mít čistě vědecký důvod vidět, co z toho vznikne :-))

SARGO: Tak v tom případě jo. A koneckonců já bych ani neodmítal ten pocit dluhu vůči Lucasovi. Důvod by k tomu rozhodně byl. Aš~šád dělal co musel aby pomohl světu, ale Lucase při tom obětoval protože jinak to z principu nešlo. Ale moc dobře si to uvědomoval.

KAVEN: Vůbec jsem to nemyslela ve smyslu nepřítele. Spíš opravdu čistě jako náhodný prvek, který by mohl za určité konstelace hodně zamíchat kartami.
Já to vlastně během čtení brala napůl že přeci jen stojí o to, aby měl někde parťáka - byť za dlouho - a napůl že ani on není nesmrtelný, a vlastně tak trochu chce, aby byl někdo silný pro případ potřeby k mání. :-)

SARGO: Dobrá myšlenka :-) Ale i tak si nemyslím, že by pro Aš~šáda byla Mona tak zásadním nepřítelem prostě z principu.

MVEK: Jenže on potřeboval nad Lucasem zvítězit proto, že Lucas byl sgen. Celá Aš~šádova strategie byla založená na tom postavit oba sgeny proti sobě, a cíl byl zbavit svět obou sgenů. Hádám že pokud by Lucas byl pouze člověk, tak by se k němu v závěrečném boji choval jinak. Takže mladší obdoba Lucase mu bude vadit maximálně lidsky, ale nebude to žádný absolutní nepřítel.

MVEK: KAVEN: Co Mona jako Prsty chaosu? Ash psychotroniku na Zemi nechtěl, a nechat takhle být potenciálně mocnou osobu je trochu zahrávání si s osudem, k čemuž měl vždycky sklony :-D Ovšem takové krapet morálně elitářské: přeci jen ji zanechal v dobrých poměrech u rozumných rodičů. :-D :-D

Já se nepřišel hádat, ale diskutovat, takže nebudu na některé poznámky reagovat, protože ty akorát diskuzi vyhrocují, kdy hází dotyčného na jednu nebo druhou stranu, ale já rozhodně na žádnou z nich nepatřím.

Já Vilmu taky osobně trochu znám. Její povídku Bez krásky a bez zvířete řadím mezi top povídky v Ženě se lvem, ačkoliv ji bohužel mnoho čtenářů nepochopilo. Takovou jsme bohužel párkrát dostali zpětnou vazbu, a bude to tím, že ta povídka také není úplně jednoznačná. Asi nebyl dobrý nápad ji tehdy dát jako první. Nicméně si ji musím přečíst znovu, zajímá mě, jak moc by pasovala do principů psychotroniky ze světa Mycelia, a jestli tak nezíská další rozměr.
Takže zaujatý jsem též.

Navíc jsem "nekritizoval" Mycelium v tom pejorativním smyslu slova. Já si jen dovoluji dát zpětnou vazbu. Mojí profesí je hledání chyb, aby nějaký produkt byl lepší, a tak přistupuji i k hodnocení tam, kde mě za to neplatí. Sám uvítám víc reakci typu "dobré, ale..." nebo "špatné, protože..." než jen "super".
Ani redaktory nekritizuji, že by na to kašlali. Mám úctu k autorům i redaktorům, protože jsem si obojí už trošinku zkusil, byť jen na povídkách. A stejně tak tedy mám i pochopení, že se přimhouří oko, protože hoří termín, nebo na dílo redaktor už má zaujatější názor. Asi se u konce Mycelia mýlím, ale faktem je to, že dost čtenářů má nějaký podobný pocit, a přitom sérii jinak nehaní (nepočítám ty, co řeknou, že to odložili jako rozvláčné po třetím díle apod.). A budou i ti, co se bojí ozvat, aby právě omylem někoho nenaštvali. Ale jestli fakt tolik přestáváme umět debatovat, tak se naše civilizace brzy rozpadne, protože se na ničem nedomluvíme.

Zdůraznit ale znovu musím, že jsem nemluvil o škrtání pasáží/scén/odseků, ale o jejich délce. V posledních dvou dílech jsem nebyl otrávený, že zas je tam ta či ona postava, ale že se ta která scéna vleče. A ne proto, že je víc rozepsaná, ale že je rozepsaná MOC.
Víc, než bych z předchozích dílů čekal. Plácnu: předtím by se myšlenka rozepsala třeba na dvě strany, v posledních dílech už je to na čtyřech stranách. A ten pocit mám až od 7ky nebo možná trochu 6ky, přičemž jsem to v kuse půlrok dočítal od asi druhé kapitoly 5ky.

Závěr je pak právě v tom kontrastu najednou úsečný i po té stránce vnitřních rozpoložení. U Aš-šáda je to příliš mnohoznačné. Nevím, nakolik chce trochu odčinit, co dělal a nakolik si pěstuje novou zbraň. (Alexandra jsem zmínil jen proto, že se hned nabízí jako překážka pro ty poměry na Zemi, takže bych čekal zmínku jednou větou, která naznačí, proč to problém nebyl.)

E2E4: Dík za odkaz, vím o tom, ale pořád jsem se nedokopal najít, kdy to sem Vilma házela.

SARGO: Hlavně taky vlastně (trochu SPOILER, i když mlžím) byla poznamenána "prokletím", a tak za určitou část své neschopnosti nemůže a bez schopností opravdu nemá sama šanci ji prolomit. Přesto s tím bojuje.
(A ne, nemluvím o telefonování, navíc s tím mám sám podobnou zkušenost, někdy jsem schopen určité telefonáty, ovšem jen cizím nebo téměř cizím lidem, odkládat ne měsíce, ale i rok, dva...)

XCHAOS: Já už jsem to tu myslím jednou nadhazovala do pléna, tak s dovolením částečně vykradu sama sebe: Pinky je vrcholová sportovkyně, takže slušný dříč, samostatná a schopná ženská, co rozkvete sotva dostane šanci, má největší progres ze všech postav, nic ji nezlomí a poradí si, s tím málem co má v ruce dokáže vybojovat maximum, zvláštní schopnosti nemá žádné, ale neláme ji to (jako některé jiné), a nedostala naprosto nic zadarmo, ani neměla to štěstí, že by ji někdo držel za krkem a nutil makat (jako mnohé jiné). :-))
Vzorem být může, ale je to normálnost velice idealizovaná v intenzivních kontrastech: svět kolem je opravdu tak moc šílený, jako by nám nad hlavou lítali emzáci a prali se s čarodějema a to vše pod dohledem bohů? Ale lze se v něm najít a obstát a dokonce být happy a to všechno dokonce se ctí... a co víc, přeci jen se nakonec naučit telefonovat :-D

SARGO: si to fakt budu musrt dát znovu...

Pinky že je normální? Ta ženská je naprostý šílenec a superman :-D

MACSKA: to je právě past na normální lidi, to, že se s ní identifikujou. Pak jim právě dojde, že v reálném světě je možná taky tak, a oni jsou jediní normální a všichni kolem jsou divní... :-)

RICARDERON: to jsme my my! Pinky je jedinej normální člověk v celým Myceliu (i když někde kolem třetího dílu jsem na ní měla chuť hodit síť)

KAVEN: To jste úplně jiný my, než jsme tady my!!!

RICARDERON: Nám ne! My máme Pinky rádi! :-)