CORNHOLIO: S těmi komunitami to potvrzuju, u mě už se to stalo :) Maluju ty svoje obrázky pro zhruba deset lidí, se kterými se vídám osobně, a přesdílím něco ven na sítě jen úplně výjimečně (tuhle jsem dávala na FB vlámskou olejomalbu, protože ten pocit vítězoslávy, když jsem to po půl roce konečně dopatlala, mi holt zatemnil mozek :D ). Pořád se odhodlávám, že ty malůvky přece jenom někam na web nasypu, ale motivace je tak nepatrná, že jsem se ještě nedokopala; k čemu vlastně, proč, koho to zajímá? :D Blbý na tom je, že tenhle pocit mám i se psaním a musím s ním dosti usilovně bojovat.
A jinak v oboru nápodoby jsem už někdy před dvěma třemi lety viděla fakt děsivé video, kde robotická ruka malovala obraz štětcem na plátno. Tehdy asi spíš napodobovala nějak nasnímané pohyby reálného člověka, ale nechat tohle řídit aičkem je logický další krok; a pak už ani to, že je to udělané fyzicky místo digitálně, nebude zárukou ničeho.
Z umění se stane pouhopouhý nástroj sebepoznání. ;)