no nevím, přesně to Ubi velké hry mají, i v Breakpointu se orientuju podle kompasu a mapy a vidím kde jsou oientační body v krajině a normálně jí dokážu procházet, číst jí, z okolí dokonce i číst jejich historii, život. Stejně tak v odyssey nebo valhalle nebo divizi 2, která je vůbec mistrovsky udělaná. Ze starších kusů vynikající mapa CHicaga nebo San Franciska ve WB a poslendn Londýn u Watch dogs. Hned poznám kde jsem a hledám cesty a ono jich je několik a lze jít různě.
Nic z toho by nikdy fromové nedokázali (protože se tím ani nezabývali).
Nějakej hluchej zaměstnanec z Ubisoftu před pěti leti, z tisíců co tam pracujou, super. To je dojem, ne argument. Kofila je taky jen dojem, dojem, pocit, z kdys zajímavé kritiky najednou vidím jen cosi jako ezoterickou antimaterialistickou kritiku, ale nic věcného.
Je nicméně úžasný, jak vlastní neschopnost hrát open worldy i v případě fromů, a problémy s vlastním pole play nakonec svedete na jedny z těch, který průkopničí a dělají to jako první, tj. se i musej zákonitě dopouštět některých chyb ve vývoji.
Co jsem si ale u vás obou všiml jako hlavní, ani jeden nedokážete definovat co vlastně chcete, nebo jak by se to mělo vytvořit/navrhnout líp. Jen zníte jako dekadentní, znudění, staří konzumenti, kteří vyžadují zážitek a jen je všechno špatně, ale nevíte vlastně přesně co. Vůbec se nezabjeváte tím, co je dobře, abyste našli co mezitím chybí.
Místo toho velebíte koridory, což je ale někým jiným dávkovaný zážitek, dělá to za vás někdo jinej. To může bejt dobrý, ale není to herní open world. Open world má nevýhodu v jedné věci, pokud je někdo znuděnej a nedokáže sám si v něm skládat věci, nebude mu v něm hraní fungovat. Je to herní prostředí, který vyžaduje angažovanost. Hratelnost je v těhle titulech úplně jiná, často vyžaduje role play (a to znamená se na tom i sám podílet, napsat si scénář vlastní postavy, vytvořit si vlastní roli a současně přijmout i herní pravidla toho světa, je tam i ta dohoda) a proto lidi, co velebí koridorovky a smějí se open worldům jsou stejně směšní jako když někdo kritizuje Call of Duty, že ta střelba tam není podle pravdy a chtít ve středověkých čechách černochy.
Funguje Elden Ring jako role play, je možný do jejich světa vstupovat s různejma postavama?
Ano, je.
Je možný zkoumat svět v rolích mnichů, rytířů, hrdinů bez tváří, polodémonků, čarodějnic, čehokoliv co si v rámci pravidel světa sami napíšete, je to funkční?
Ano, je.
Funguje explorace? Orientace v prostředí, zkoumání, cestování...?
Ano.
Funguje růst postavy, ale i křivka učení samotného hráče?
Ano, naprosto.
Naučí se člověk při exploraci světa dostatečně bojové i herní mechanismy?
Jop. A objevuje nové.
Umožňuje hra člověku dostatek svobody pro jeho vlastní rozhodování, v případě role play napsané postavy? (stále v rámci pravidel hry, samozřejmě)
Ano, a jsou poznat i následky a NPC jsou smrtelná.
Umožňuje prostředí a herní mechnaismy opakované hraní i za jiné postavy, tj. rozdílné přístupy a cesty k cílům?
Jo, jo.
Pak je to funkční open world.