VIRIK: jen podotknu, že jsem jen tlumočil vidění autora videa;-) Mě ER totálně baví, ale já nemám za sebou jiný hry od from software. Pro mě je všechno nový a bude nový asi i po dalších 100 hodinách. Stále se sytím novotou a nemám vůči ER výhrad. Ale já taky ER nehraju non-stop, hraju vedle toho jiný hry, né moc - ale podle chuti. Občas se ve mě probudí potřeba někomu protáhnout ocel zády, někdy si vzpomenu, že sem neprošel nějakou cestu v lokaci. Já s tou hrou pomalu žiju a budu s ní žít další rok. Nečekal jsem, že to bude magnum opus FS. Pro mě je to první FS a mám spoustu možností si s ním vyhrát - způsobem, který staré duše už nebaví, nebo jsou toho překrmený. Pro mě je hraní, že si k tomu v 10 večer sednu a ve tři ráno si říkám, že jsem idiot, že ráno by mi měl fungovat mozek, protože bude nějakej hrozně důležitej call a já stejně jdu spát v šest, sedm, protože usínám nad gaypadem, abych se za hoďku v zombie stavu tvářil, jak mi ta hlava myslí. A pak si dám pár dní oraz, třeba k tomu sednu o víkendu a hraju. Takhle jsem co půl rok či rok, dohrál ty dva Assassin Creedy a mezitím různý věci co mě baví, můj herní nakoupený backlog je obrovskej a nemám potřebu ho dohánět.
Plus ty Open Worldy - to byl pro mě sen. Hrál jsem od raných devadesátek, páč jsem měl doma 386 jen pro sebe a když jsem dostal galaxii ve First Encounters, obrovský a generovaný Daggerfall nebo celý město v první GTA - tak jsem dostal o čem jsem snil. Virtuání svět kde můžu nelinéarně jednat. Open Worldy jsou s náma už dávno. Nejsou ničím novým. Jen se ustátali v nějaké dominatní podobě ale budou vznikat variace, iterace, pokusy o revoluci. Ta nemožnost ten svět obsáhnout mě bavila např. u Elite. Nekonačná variace podobného, kterou ale živila moje zvědavost.
A musím říct, že jádro mého herního smyslu - je zvědavost. Už od prvních her mě bavilo přicházet na pravidla hry, principy, jak v nich být lepší, jak něčeho dosáhnout, něco změnit apod. K tomu se počítal i skill a potěšení z objevování. Nejvíc to bylo patrný, když jsme hrál hry, žánry - neuměl jsem anglicky pořádně a snažil se pochopit, jak ovládnout ty věci dějící se na obrazovce. Např. Jagged Alliance byla asi moje první taktická hra na vojáčky a tehdy jsem kámošovy ukázal, jak přejít do dalšího sektoru, kde už začal boj na tahy. Čistým experinmentováním, neměl jsem manuál. Jen jsem z recenze věděl, že se to libí nějakýmu mému oblíbenýmu pisálkovy - do kterýho bych dneska ani klackem nešťouchal. ER tohle nováčkovy v souls hrách furt nabízí. Nevím jeslti si dám NG+, ale vím že v tom nechám aspoň 180 hodin než se tam vůbec dostanu;-)