Před chvílí se mi jeden errůrek stal. Jsem v kanceláři, kde naštěstí sedím sám. Dokončil jsem jeden úkol, vytáhl jsem tabák, ubalil si cigáro, vzal zapalovač a zapálil si. Po prvním šluku jsem se s hrůzou zarazil, protože v celé budově je zákaz kouření. Teď trochu mrznu, protože větrám....

Kamarádka si spletla zrcadlo s dveřma a prostě do něj plnou parou zabočila...já jsem se dost lekla, protože jsem šla za ní a nechápala jsem, co ji tak magicky zadrželo, protože jsem si taky myslela, že to jsou dveře ...

Už pár dní hledáme v práci sešívačku, možná to znáte, vždycky se někam položí a prostě není, nikdy nebyla a tak vůbec.. Doplním, že prodáváme i přes eshop.

No nic. Jenomže dneska nám přišel balíček, malý, nenápadný, navenek nicneříkající. Uvnitř ale byla ta naše sešívačka a strohý dopis: "Děkuji za brzké zaslání zboží z mé objednávky. Koně zasílám zpět, fakturu jsem si přicvakl do složky. S pozdravem ... (zákazník).

No, není ten svět krásný?

Čas mezi zkouškama na VŠ. Opakujeme si látku se spolužačkama na zkoušku ze staveb. V materiálech je to samá zkratka .... A najednou je slyšet : " co je to KáÓVé?" , ostatní co? kde to vidíš? Byl to KOV.... kapitola o kovu

A já nedávno při vystupování z metra mívala nutkání pozdravit... jako bych lezla z výtahu.

Včerejší naprosto zbytečná hysterie ve vlaku...
Po nástupu do vlaku rozložím knížku a začnu číst. Přestávám číst s tím, že si připravím opencard, následně ztuhnu. Mám jí přece strčenou v obalu čtečky, kterou mám doma na stole.....
Přemýšlím tedy...jak co nejsrdceryvněji vysvětlit průvodčímu, že je zapomenutá doma. Přitom čtu dál, ale zároveň stále přemýšlím, jak to udělám. Mám teda vystoupit a rychle skočit ještě pro lístek, jenže to už bych vlak nestihla. Vlak se po chvíli začne rozjíždět a já si tedy připravuju řeč pro průvodčího.
Až po deseti minutách vnitřního rozhodování, co dělat, mi došlo, že stačí sáhnout do tašky a koupit si SMS jízdenku....

ve vlaku se clovek nepripouta...(lehce zmateny pocit svobody)

nedavno, behem narvanyho pracovniho dne, mi pise moje polovicka nejakou nedulezitou sms, ohledne neceho az pudu z prace dom .... po letmym precteni se opet venuju komunikaci s kolegama a vsemu co permanentne nestiham.
Jdouce domu, vzpomnel sem si na onu textovku, takze to beru pres samosku a jdu dom. Uz mezi dverma podavam svy polovicce lahev slunecnicovyho oleje, se slovy "tady mas ten olej, jak si chtela" ...

Po jejim nechapavym pohledu nasleduje vybuch smichu ....

V textovce puvodne totiz stalo, ze ma neco s kartou, jestli bych nevytah z bankomatu nakej cash ... nevim proc sem si to prebral, ze mam koupit olej ....

mel bych si vzit aspon 14 dni dovcu ....

trochu jsem zapomněl že má táta dneska narozeninovou oslavu a že nemám dárek, tak jsem ráno vstal a rychle utíkal směr Bontonland (mozkovej fail numero Kim-Čong-un) a tam jsem hledal jeho oblíbený filmy. ty co jsem chtěl koupit nemůžu najít tak zastavim pána a dlouhosáhle mu vyprávím jaké filmy hledám a nemůžu najít a jestli by mi ještě třeba něco doporučil. tak skoro až omluvným tónem odvětil, že neví kde mají Diktátora a že tam nepracuje.. tak jsem rychle popadnul nedaleko ležící Indiana Jones edici, utíkal ke kase a neohlížel se

Horská kola, skládací kola, koloběžky, tříkolky, dráždidla... aha, odrážedla.

Na degustaci plenek stáli zájemci...jo aha pálenek. No jo, už mám oči vyhleděné.

pritel neni dnes vecer doma, tak jsem se rozhodla, ze udelam dobrej skutek a vyperu pradlo. kdyz se mi po delsi dobe podarilo prijit na to, jak se ovlada pracka a zapnout ji, tak jsem si uvedomila, ze jsem do ni nenalila prasek ani avivaz. ok, pracku jsem vypnula, pripravky dolila a zase zapnula. :) no a asi po deseti minutach, kdy jsem zacala mit pocit z dobre vykonane prace, mi doslo, ze jsem tam nahazela obleceni bez jakyhokoli ohledu na material a barvy. hm, jsem zvedava, co z toho vzejde. :)

Právě jsem si nalakovala vlasy deodorantem... Aspoň se mi neopotí kořínky.

tak dneska jsem po příchodu z práce asi čtvrt hodiny hledala svůj telefon po všech kapsách a kabelkách, vzpomínala, kde jsem ho viděla naposledy (v mhd cestou domů) a už pomalu začínala brečet, že mi ho někdo v tramvaji ukrad... pak jdu do ložnice a co myslíte, že leží na stole? telefon a absolutně nemám ponětí, kdo a kdy ho tam dal. (samozřejmě, že já a asi hned po příchodu, ale nevím o tom – taaaaaaaaaaaaaaaaaaakovej šutr ze srdce mi spad'.)

vždycky VŽDYCKY si po sobě přečtěte, co píšete...právě jsem okomentovala známýho běh (34km za 3 hod) na FB: "to ti tedy závidím. Ale, kdybych měla ty 3 hodiny volnýho času, tak ti určitě dám taky!"...

včera jsem při výstupu z metra očekávala, nevimproč, schod...takže když se otevřely dveře, udělala jsem takový delší krok jakoby dolů a tím pádem jsem z vagonu vypadla jak pytel brambor