Ahoj, jsem tu novej. Byla u mě na návštěvě Random_Night a řekla mi o Vás. Tak jsem tu... budu tu asi často. Hráli jsme deskovou hru "Trans Amerika". V podstatě jde o to, kdo dřív spojí svoje města kostičkama, které reprezentují koleje. Hráč na tahu si vezme do ruky koleje a někam je postaví. Po chvilce hraní jsme si řekli, že by sme si mohli dát cigáro. Tak jsme přeorganizovali stůl, aby se to tam všechno vešlo... krabičku s kolejema nebylo kam dát, tak jsme si je rozdělili a každý si vzal trošku k sobě. Random bravurně zahrála svůj tah... a já sem si zkušeně hrábnul pro pár vajglů... abych si taky zahrál. Ach jo...

(máme tady pračku na 20,- bez peněz nevypere)
nastavil jsem blbý program, takže jsem nevypral - sestra mi řekla, že mi vypere ze svýho a že jí to pak dám (ok. Díky). Největší sranda na tom všem? přijedu k sobě a vidim svojí malou pěnženku s drobnými - a v té? ano, asi 100,- v drobných. NA TU PRAČKU!!!!!!!!!

řízla jsem se v práci o papír a tak jsem vyrazila do kuchyňky do lékárničky pro náplast. Lékárničková skříňka visí v kuchyňce na zdi hned vedle ledničky. Přijdu tam, otevřu ledničku, chvíli čumim, vyndám z kredence skleničku, z ledničky džus, naleju si .... až když jsem si všimla, že je všechno od krve, vzpomněla jsem si na původní účel celé výpravy ...

Útěrky v mrazáku asi nenajdu. A to i když ty "skříně" stojí hned vedle sebe.

Píšu článek o tom, jak lidi nejčastěji ztrácejí zbraně. Podle údajů policejní mluvčí je jeden z nejčastějších způsobů to, že zbraň někde leží zabalená a majitel nebo člen rodiny ji omylem vyhodí do popelnice.

"To by byl bezva ilustrační obrázek", říkám si. Vezmu revolver, vyjdu před dům, hodím ho do popelnice. Udělám pár fotek a zkontroluju, jak vyšly. Spokojeně zavírám popelnici a odcházím.

No zaplaťpánbu mi to došlo dřív, než přijeli popeláři :-)

Vezmu žlutou tašku s plastovým odpadem a jdu to vysypat. Žlutá taška, žlutej kontejner. No nevysypu to já do modrýho kontejneru? Naštěstí byl celkem plný, takže jsem plasty vybrala a nakonec vytřídila správně.

uz jste v obchode videli rostlinny tuk na smazeni a flirtovani?

Pohybuji se po ulici. Pohlédnu mírně vpravo a nahoru a zarazí mě, že nevidím, co je za mnou. Pak si uvědomím, že nejedu autem, nýbrž jdu pěšky.

Dávat podestýlku do kočičího záchodu je docela normální věc, ale kdyby mi někdo vysvětlil, proč jsem odstřihl roh pytle a chtěl ji nasypat do toho lidského, byl bych mu vděčen.

Zadala jsem příkaz do elektronického banovnictví, položila si hezky před sebe zapnutou kalkulačku a čekala, až mi na ni přijde potvrzovací kód.

Jdu vyhodit na dvorek smetí do popelnice. Otevřu dveře ven, vidím, že prší. To dám, říkám si, popelnice je kousek, to rychle přeběhnu. A proto se zhluboka nadechnu, zadržím dech, doběhnu k popelnici, vysypu, doběhnu zpět, vydechnu a říkám si, že jsem to zvládnul dobře, vydržel jsem nedýchat a nejsem moc mokrý. Až pak si uvědomím, že k doběhnutí k popelnici a k nepromoknutí mi zrovna zadržení dechu asi moc nepomohlo...

"Chystá se bianco šek k zabetonování Ukrajiny" - cože? aha, "Chystá se bianco šek k zabetonování krajiny " (ačkoli tedy ani tenhle nadpis nevypadá optimisticky...)

Dorazila jsem do Brna a u automatu na jízdenky jsem se úplně vážně vyděsila, že jsem si zapomněla vyměnit peníze.

prave opravuju rozpocet a chtel jsem velkymi pismeny (aby to bylo vyraznejsi) napsat 600 (shift + cisla)

tříletý syn nás onehdá zabouchl na zahradě (iniciativně zavřel francouzské dveře na terasu, proběhl barákem a zabouchl za sebou hlavní dveře, které mají zvenku kouli). Naštěstí bylo v patře otevřeno na balkon, tak manžel dotáhl žebřík a za cenu jistých akrobatických výkonů (protože žebřík nebyl až tak dlouhý) se vloupal se do vlastního domu.

a pak, ve chvíli, kdy vítězoslavně otevíral dveře a pouštěl nás dovnitř, jsem si vzpomněla, že jsem celou dobu měla u sebe klíče, protože jsem předtím otevírala návštěvě branku...

Ty jsi neschopná podat přihlášku! teda... přiznat porážku.

a pak má člověk z hádky vyjít vítězně...

Vozím denně do práce a z práce kolegu. Dnes jsme jeli kolem pole s kukuřicí, koukám na to a povídám "Hm, kukuřice, mám chuť zastavit, to si přímo říká o polní pych." Zděšeně se na mě podíval - COŽE!?
já: Povídám polní pych.
on: COŽE?!
já: Pych. S tvrdým.
on: /divně na mě kouká/
já: Pych jako loupež.
on: Aha, promiň.

řeším cosi pracovního s kolegyní, která je zároveň dobrá kámoška. a ona mi povídá: "prosimtě podívej se na ten harmonogram, co jsem navrhla. MNĚ to z vás pálí nejvíc." tak jsem byla trochu zaskočená tou sebechválou, ale říkala jsem si, že třeba žertuje a poctivě jsem potvrdila, že to je přece jasný. až o chvíli později jsem pochopila, že se neprsí, jak je chytrá, ale že říká "ty termíny MĚ z vás pálí nejvíc"...jelikož má doma 3 děti

Tak jo no, tak jsem si zalila čaj, aniž bych v hrnku měla čaj a divila se, proč je takovej slabej.

sedim v praci a mam nalakovanou jen jednu ruku. jako na potvoru zrovna oranzovym lakem, takze to tezko nekdo prehlidne. :)