NEI: Taky netuším.

"Ochutnejte naše pravé italské mloky!" ... Noky.

Dneska rano jsem si nabirala kafe dezertni vidlickou. Ze je neco spatne mi doslo asi po peti "lzickach". To zas dneska bude den...

Předpokládám, že špatné vyložení toho, co mozku předkládají ke zvážení jeho smysly je error, takže...

... takže se můžu pochlubit myšlenkovým pochodem a následným šokem, který jsem dnes utrpěl poté co jsem na střeše garáží v práci letmo zahlédl "kočku"

"Hmmm... to ale nebyla ta naše, ta je černá"

"Taky měla nějaký divný tvar a ... ROHY?!!... - POČKAT!"

V tu chvíli jsem se zadíval na střechu garáže, kde stála kráva!

"MY ... MÁME ... NA STŘEŠE ........ KRÁVU!

" Ale nějakou malou, né?"

... asi tak někdy v té chvíli se tři slova, osamoceně putující mou hlavou, konečně našla a složila do strohého:

"Kopec za garáží"


... takže tak.

POZITRON: tak to se mi stalo něco podobného. Zasednu v kanclu, vypnu MPtrojku co poslouchám v autobuce. Do bedniček prsknu sluchátka, v PC pustím přehrávač a po asi třetí písničce se začínám divit, proč že to je tak málo slyšet. ANO vzala jsem kabel ze sluchátek k mobilu a navíc pořádně nedotlačila do konektoru v bedničce - bedničky řvaly po kanceláři a já u uších vypnutou MPtrojku.

takze nasadila jsem si v praci sluchatka, ze si pustim nejaky vesely pisnicky, jenze misto sluchatek jsem do mobilu vrazila kabel od nabijecky a kancelari se zacalo ozyvat coko voko a jejich etapy v zivote zeny a jako na potvoru zrovna "asi se oholim, na buchte rostou zas drny, nejsu jezis, ale cejtim ty trny". sefovi/predsedovi je pres 70. no ale smal se, tak asi dobry. :)

Celou dobu žiju v domnění, že můj muž má dneska svátek, extra jsem mu o víkendu jela koupit dárek, protože jsem věděla, že pak už se do dneška nikam nedostanu. Ne, Oleg se fakt nejmenuje, svátek má příští týden a já jsem debil :D

Zalila jsem si kafe mátovým čajem, připadala jsem si u toho jako blbec.. a pak jsem začala mít hrozný pocit dejà vu - a ono jo!

Přijedu na bicyklu k benzince, koupím si vodu, přeliju do lahve, petku jdu vyhodit do koše a hmatám po tom bazmeku vedle v kýblu, že si setřu okno. Počkat...

Vezu děti ráno do ústavů. Odevzdám Matese do školky, nasednu do auta, vypnu si dětský písničky s tím, že si cestou do školy v klidu poslechnu zprávy, když tam nejsou děti....wait, cestou do školy..."Bernarde jsi tady?"Moje druhý dítě v tom autě samosebou ještě sedělo. Vždycky jsem se divila, jak může někdo zapomenout děti v autě...

Asi podvědomí...
Na cestě do práce, reklama ve výtahu:
LG OJEB TV..

Takze ja blbka se divim, proc jsem TAK MOC zrava a unavena... no jeste abych nebyla, kdyz s novym "rezimem" pravidelne nekolikrat tejdne zapomenu na leky :-/

A jak jsem na to prisla? Koukam v koupelne na policce na tejden dobrany plato s myslenkou "to je super, ze uz mam dobrano, uz bych to fakt mohla vyhodit"

A pak mi teprve sepne, ze to nejsou zadny antibiotika ani nic podobnyho, ale kazdodenni pravidelna davka :-/

Pekla jsem koláč a místo abych položila ruku na vál, kde jsem měla mouku a omoučila si ruku, jsem ji zabořila do mísy s ušlehaným tvarohem. Navíc jsem se u toho hrozně lekla, protože jsem tuhle měkkou konzistenci v mouce nečekala.

Dnes jsem ve 14 hodin dopsala závěrečnou zprávu k měření, které se konalo od 15 hodin. A vůbec mi to nepřišlo divný, měla jsem radost, že mám hotovo.

TRISSIE: připomnělas mi moje štítky: dýňová polévka, extra hnusná

že pozdě večer obvykle nejsem už intelektuálně na výši, to o sobě vím.
ale že jsem celou letošní várku cuketového kompotu opatřila krasopisně napsanými cedulkami "DÝNĚ 2015"... tak to už je trochu moc!

"Čas doplnit cukřenku" říkám si v rámci výroby ranního čaje při pohledu do krabice na cukr, která je téměř prázdná...
Vlezu do skříně, vezmu nový pytel cukru, rozdělám, a pak se mi v hlavě ozve slaboučký hlásek, který říká:

"Jsi si jistý, že chceš tu kilovku cukru přesypat do toho půllitrového hrnku čaje?"