MARI: jj, tiez som na to prisla tak, ze mi muz po tretej zmene farby napisal "Bavis sa?" :-D
nastastie som si to skusala unho a u dalsich vybranych som to nastavovala uz len raz a s vysvetlenim...

ALEXIS: akorat, ze tu barvu zmenis i dotycne osobe. coz byl muj error, nez jsem na to prisla. jeden den jsem si s temi barvami hrala a menila to ruznym kamaradum a rodine podle nalady...

ZUZKAOU: ono i v sukromnej komunikacii nie je preklik medzi oknami prijemny, ked v jednom riesim kamaratkin rozchod, depresie a problemy s vahou a v druhom lasergame s kamaratom... nastastie FB umoznuje nastavit konkretnemu uzivatelovi farbu a tak som schopna rozlisit, ze do tmavomodreho chat okna nemam pisat to, co patri do cerveneho

Operativní komunikace přes chat ve facebooku je docela praktická i v pracovních věcech.

Jen teda je dobré komunikovat jen jedno téma. Ne s jednou řešit emocionální život a v druhé jak si klient představuje finální podobu analýzy.

Nebo to teda dělejte, pokud je v pořádku, že klienta seznámíte s podrobnosti o svém menstruačním cyklu.

Kolegyne si dnes volala sanitku. Citila se nejak nanicovate, s uterkou na cele se doloudala k lekarnicce, vzala teplomer a strcila ho pod pazi. Asi po deseti vterinach teatralne teplomer zas vyndala, vykulila na nej oci a zacala omdlevat operatorce do mobilu. Na teplomeru bylo cca 42.
Normalni teplota sklepaneho F teplomeru.

Nikomu z nas to v nastale hysterii nedoslo, takze se sanitaci dobre pobavili.

Leta páně bych ten batoh mohla hledat, kdyby se mě brácha nezeptal, jestli nehledám ten, co mám na zádech.

Když se tahkle dáte sklenici s pitím na místo obvyklé pro hrnek s psacími potřebami, stane se, že máte mokrou tužku, fixu a nůžky.

sedím v tramvaji, čtu si a najednou mne napadne "sakra, já nejsem připoutanej!"

Bylo mi dneska nějak vedro při luxování baráku. Aby ne, měla jsem na hlavě kulich! K luxování došlo totiž spontánně poté, co jsem venku přesazovala kytky. Pak jsem je chtěla vrátit do baráku. tak si říkám jen to přeluxuju pod stolkem na kytky...no a najednou...

Plísním potomka za to, že chodí po bytě duchem nepřítomen, zpívá si praštěnou písničku a nese víčko od jogurtu do lednice místo do koše. Sotva jsem dořekla větu "Co kdybys místo zpívání radši myslel na to, co děláš?", nalila jsem šťávu do hrnku od kafe, který jsem původně nesla do myčky.

MONIOUS: dneska pokracovani. nalila sem si do kafe posledni zbytek mlika a hlavou mi probleskla myslenka, ze to nevadi, protoze mam este jedno v posteli.

level pro
celej den myslim na to, jak se mi strasne chce spat, a jak se tesim, az si pudu lehnout, a prave sem se pri vareni kafe pristihla, ze nesu mliko do postele, aby si zdrimlo.

Když jsem vysvětlovala klientovi, jaké jsou možnosti nakládání se zvířecími ostatky a nenápadně nadhazovala výhody zvířecího krematoria oproti obyčejné kafilerii, povedlo se mi vytvořit vzletné slovo "kafilerium".

taky chcete otevirat dvere, na kterych ctete ceduli jako krava "vchod vedle"??

Při obouvání jsem si vzpomněla, že musím s sebou vzít dárek pro sestru, ale protože jsem schopná si vzpomenout a během vteřiny zapomenout, začala jsem si zpívat: "Majdin dárek, Majdin dárek..." na melodii Hare Krishna.
Scházím po schodech a zpívám si. Odemykám dveře od domu, zpívám si. Hmm, to je dobrá písnička. Co si to zpívám? Aha.

Pět dní jsem hledala plastovou misku s víkem, ve které občas nosím oběd do práce. Podezřívala jsem přítele, že ji vzal do práce, zapomněl ji tam a zaukolovala ho ji najít a přinést, pak padlo podezření na kolegy v práci... pár jsem jich i oběhla, jestli mi ji nepřibrali. No a včera jsem ji našla doma v mikrovlnce ještě se zbytkem oběda, který jsem ten den, co zmizela, nedojedla a odnesla domů k večeři...
Ten týden byl vážně náročný.

Jdu kolem bazaru, vidim ledkovou lampicku. Vzpomenu si na muze, jak kazde rano brble, kdyz vstavam a rozsvitim, abych se namalovala. Ani nad tim moc nepremyslim, beru ji a jdu s pocitem dobre investovanych penez dom.
Kdyz se muz rano vzbudil za divokeho blikani diskotekoveho svetla a prvni, co videl, byl muj uzasly nenamalovany oblicej v modrych, zelenych a cervenych barvach, pripadala jsem si trochu jak debil...